Jak víme ze čtení nespočtu kritiků současného politicko-ekonomického statu quo, je snadnější si představit konec světa, než pád dravého kapitalismu. Stejně tak je nám jasné, že jakkoli kritičtí můžeme být, vždy jsme neoddělitelnou součástí toho, co napadáme. Což Adam Vačkář (*1979 v Praze) opakovaně ve své práci zdůrazňuje, například performancí, kdy sám sebe, coby umělce, vystavil do výkladního okna obchodního domu.
Adam Vačkář ve své praxi od samého počátku reflektuje kondice post-humanismu v době obecných a pravděpodobně nepřekonatelných podmínkách neoliberálního systému. Vazby mezi organickým a průmyslovým, které se každým dnem víc posouvají k organickému průmyslu, tvoří páteřní osu fotografické i instalační práce Adama Vačkáře.
Nalezené dřeviny pokryté lišejníky a mechem se v jeho rukou proměňují v elastické tvary nesoucí zdání prefabrikované výroby. Rozdíl mezi PETlahví a dřevinou mizí. Kámen může být dronem a pitná voda ropou. Vše v estetice odpovídající vysokým standardům reklamní fotografie nebo produktového designu. Jeho poetická kritika – pokud jste v synchru s okolním palčivým tikáním – se někdy může zdát až příliš doslovná. Přesto jí však stále vévodí rafinovaný proces zviditelňování faktů a napínání antagonismů pro mnohé neviditelných.
Výstava prací Adama Vačkáře je k vidění v Ateliéru Josefa Sudka na pražském Újezdě. Kurátorem výstavy „Bad seeds“, která je k vidění do 13. ledna, je Jen Kratochvil.
