Zahrát ženu pro nás nepředstavuje žádný větší problém, žena je jednoduché stvoření; dá se říci, že zahrát muže je pro nás často obtížnější. Tak praví jedna z replik Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Pro Petra Bruknera nebo Miloně Čepelku, herecké stálice tohoto divadla to však není jen replika, ale téměř denní chléb.
Jak už se stalo pomyslným nepsaným pravidlem v divadle Járy Cimrmana, aby mohl být člověk nakonec hercem, musí začít od píky, respektive od kulis. Herců, kteří byli nejprve kulisáky nebo plnili jiné úkoly je hned několik. Výjimkou není ani Petr Brukner, jeden z nejdéle sloužících herců v divadle, který v něm působí už od jeho začátků. Čím je však právě tento herec tak výjimečný? Jeho specifický hlas a projev ho totiž předurčil k rolím žen. A tak, jakmile se ve hrách Járy Cimrmana objeví ženská postava, téměř vždy ji hraje právě Petr Brukner, například Andulku Šafářovou ve Švestce, Vlastičku v Záskoku a také slavnou Zlatovlásku v pohádce Dlouhý, široký a krátkozraký.
Žena v divadle, muž v životě
Petr Brukner se narodil 19. května 1943 v Písku. Původním povoláním je projektant. Kdysi byl redaktorem pohlednic ve vydavatelství Pressfoto, ale dokonce i lodníkem na stále zakotvené lodi podniku Čs. plavba labsko-oderská. V divadle Járy Cimrmana začínal nejprve jako oponář, poté si jako neherec zahrál několik menších rolí, aby nakonec jako herec přesídlil do rolí hlavních. Dokonce se objevil i ve filmech, a to především z dílny dvojice Smoljak Svěrák (Jáchyme, hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vesničko má středisková nebo Obecná škola, z novějších pak Vratné lahve, Tři bratři či Po strništi bos).
Podobně jako jeho kolegové Jaroslav Weigel či Jan Hraběta, i on našel zálibu v portrétování jeho oblíbených osobností. Mezi ztvárněné patří například Josef Abrhám, Oldřich Kaiser nebo Jiří Menzel.
V divadle jsou na to dva
Znalci cimrmanovských divadelních her budou jistě souhlasit, že ženy v podání Petra Bruknera jsou opravdu nezapomenutelné. Ovšem, stejný talent „na ženy“ má i kolega z divadla Miloň Čepelka, vzpomeňme například na jeho roli Žílové v Aktu. V jeho podání dostala postava mamky nalezených synů úplně nový rozměr. Z dalších jmenujme například Emilku Najbrtovou a Jenny Suk ze Švestky, kde alternoval právě s Bruknerem.
Miloň Čepelka byl absolventem gymnázia v Dobrušce a Vysoké školy pedagogické v Praze, kde byl jeho oborem český jazyk a literatura. Právě zde se poprvé setkal se spolužákem Zdeňkem Svěrákem a posléze i s Ladislavem Smoljakem. Po dokončení školy nastoupil jako učitel na základní školu do Nového Knína. V roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlas, a náhoda tomu chtěla, že se zde setkal s Jiřím Šebánkem. Oba se pak v roce 1967 stali spoluzakladateli Divadla Járy Cimrmana.
Ženské role v podání obou pánů jsou nezapomenutelné, a i díky nim dostává divadlo Járy Cimrmana ten kouzelný mužsko-ženský nádech.
