Rostovský řezník či rudý rozparovač zabíjel poprvé v prosinci 1978 a naposledy v listopadu 1990. Odsouzen k smrti byl za celkem 53 vražd, ale sám se přiznal k 56. Díky svým služebním cestám měl obrovský radius – zabíjel v Rusku, na Ukrajině ale třeba i v Uzbekistánu. Nejen tím, ale také obrovským počtem zavražděných, Andrej Romanovič Čikatilo mátl sovětské kriminalisty natolik, že si mysleli, že místo jednomu psychicky chorému kanibalovi čelí celé skupině pachatelů. Mezi zavražděnými byli chlapci, dívky i dospělé ženy.
Vzorný kádr?
A přestože se několikrát objevil v širším okruhu podezřelých, kriminalisté ho nechali proklouznout – byl totiž členem komunistické strany, měl ženu a děti, byl vysokoškolák a měl stálou práci. Proto se mu dařilo tak dlouho unikat, i když měl ve svém posudku podezřelý škraloup. Ještě než začal poprvé vraždit, vyhodili ho z místa učitele, protože obtěžoval své žáky.
Další podezřelou indicií v jeho neprospěch byla svědectví, že jeho první oběť byla krátce před smrtí viděna právě v jeho společnosti. V jeho prospěch naopak svědčil krevní rozbor, který mu provedli v roce 1984. Z něho vyplynulo, že sperma krevní skupiny AB nalezené na mrtvých obětech nemohlo být jeho. On sám měl totiž krevní skupinu A. Soudci později tento rozpor vysvětlovali tím, že Čikatilo byl vzácný případ, jehož sperma a krev jsou jiné krevní skupiny. Jiné hlasy ovšem hovořily o tom, že tento rozpor nejspíš vznikl nedbalostí v laboratořích.
V kvádru na houbách
Klec spadla až na podzim roku ‘90. Tehdy byli už policejní síly celé oblasti na nohách a jejich příslušníci hlídkovali doslova na každém kroku. Proto pozornosti jednoho z nich neunikl z lesa vycházející Čikatilo. Byl v obleku a drahém kabátu, což absolutně neodpovídalo jeho vysvětlení, že byl na houbách. Navíc měl v ruce místo košíku jen sportovní nylonovou tašku, byl špinavý a měl na sobě stopy krve. Milicionář ho proto legitimoval. Ale neprohledal, což byla chyba, protože právě v té tašce měl uřezané prsty své poslední oběti – dvaadvacetileté Světlany.
Když později našli kousek odtud její mrtvé tělo, konečně se na Čikatila zaměřili pořádně. Začali ho sledovat, a při jednom z jeho dalších výletů, kdy neustále oslovoval cizí děti, ho zatkli. Neměli proti němu žádný přímý důkaz, ale věděli, že jeho předposlední oběť, šestnáctiletý Viktor, se bránil ze všech sil, protože místo činu neslo stopy prudkého zápasu. Čikatilo měl prokousnutý prst do živého masa se zlomenou prstní kůstkou a ukousnutým nehtem. Zranění pocházelo od lidských zubů a Čikatilo si jej nenechal ošetřit u lékaře.
Rozplakal se
Vyšetřovatelé mu začali tvrdit, že je velmi nemocný a že potřebuje pomoc. Chtěli mu tak namluvit, že je šílený, a proto nebude potrestán. Když mu pak představili psychologický profil pachatele, který na něj za dobu jeho vraždění vypracovali policejní psychologové a psychiatři, rozplakal se. Byl natolik přesný, že se vzápětí přiznal k 56 vraždám.
Na stavu jeho psychiky mělo mít zásadní vliv jeho těžké dětství, kdy byl často bit kvůli pomočování, jeho bratr Stěpan se prý stal během ukrajinského hladomoru ve 30. letech obětí kanibalismu a později, během německé okupace Ukrajiny, zažil nálety, vypalování vesnic a střílení, což popsal jako „horory“. Nic z toho ho ale před popravou nezachránilo. V roce 1994 ho zatřelili za pravé ucho. Jeho poslední slova zněla: „Nevystřelte mi mozek z hlavy. Japonci si ho budou chtít koupit!“
Petr Jákl & Ghoul
V hororu Petra Jákla z roku 2015 se trojice filmařů vydává na Ukrajinu s cílem natočit unikátní dokument o kanibalismu. Strašlivý hladomor v letech 1932–1933 tu dohnal spoustu lidí k děsivým činům. Jejich pátrání se ale nečekaně začíná propojovat s příběhem jednoho z nejzvrácenějších zločinců novodobé historie, kanibala Andreje Čikatila, který během 12 let brutálně zavraždil přes padesát lidí, především dětí, a některé oběti částečně snědl. Filmaři se společně s místní tlumočnicí, průvodcem a senzibilkou snaží odhalit tajemství domu, kde se vše odehrávalo. V opuštěném stavení uprostřed ukrajinských lesů se z celého štábu i jeho doprovodu brzy stávají nedobrovolní vězni. Stísněný pocit ve zdech domu se mění v děsivá setkání s jiným světem a ze záměru natočit dokument se stává hrůzyplný boj o život.
Zdroj: Wikipedia, Kinobox, Blesk
