Je patrně nejslavnějším lékařem starověku a je považován za zakladatele lékařské vědy. Bývá mu také přisuzováno autorství takzvané Hippokratovy přísahy obsahující základní etické principy lékařského povolání – ovšem není úplně jisté, zda byl jejím autorem přímo on nebo někdo z jeho následovníků.
Hippokrates se kromě medicíny zabýval také filozofií, čímž dospěl ke zcela novému způsobu přemýšlení o člověku a jeho nemocech. Zastával názor, že hlavní vliv na zdravotní stav člověka má jeho životní styl – jeho životospráva a prostředí, ve kterém žije.
To byl dosti pokrokový přístup, který šel proti přesvědčení, že nemoc je prostě boží trest. Hippokrates naopak věřil, že příčina nemoci je vysvětlitelná přirozeně, díky vnějším i vnitřním vlivům na člověka. Léčba v podání Hippokrata byla vesměs přírodní, především pomocí bylin a úpravy životosprávy.
Hippokratova přísaha
Ve slavné Hippokratově přísaze lékař slibuje, že si bude vážit svých učitelů, že bude vyučovat zájemce o studium medicíny. Dále slibuje, že lékařské úkony bude konat ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. A naopak že nebude činit poškozující úkony.
Lékař nikdy nepodá smrtící prostředek, ani když o to bude požádán, nebude také nikomu radit, jak zemřít, a ženě nepodá prostředek způsobující potrat. V přísaze je dále uvedeno, že lékař nebude lidské tělo řezat – toto řemeslo prováděli pouze takoví tehdejší „chirurgové“, kteří nebyli považováni za lékaře. V přísaze se dále mluví o zachování mlčenlivosti a tajnosti všech získaných informací v průběhu léčby.
Hippokratův odkaz v 21.století
Některé body v takzvané Hippokratově přísaze vyvolávají otázky. Jaké lékařské úkony jsou nepoškozující a jaké potenciálně poškozující? Co je skutečně dobré pro pacienta? Dnešní velmi sofistikované léky mají samozřejmě hromadu nežádoucích účinků – kdy převažuje prospěch nad potenciálním rizikem? A co teprve to démonizované očkování – jak mohou lékaři píchat vakcíny vlevo vpravo a nestydět se?! O plastických kosmetických operacích u psychicky narušených jedinců ani nemluvě…
Inu, řekla bych, že my lékaři jsme většinou poctiví dělníci, kteří dělají, co umí, aby člověku pomohli, ulevili v jeho strádání. Na univerzitě nás učili spoustu chytrých věcí, kterým věříme a nemáme důvod jim nevěřit, ani možnost si každou jednotlivou věc, každý poznatek, každý lék sami nezávisle prozkoumat a ověřit.
To platí v medicíně i v ostatních superspecializovaných oborech, kde musíme přijmout poznatky předchozích generací, protože celý náš život by nám nestačil na nalezení „vlastní pravdy“.
Touha POMOCI a PO MOCI
Kdo má nadosah bohatství, slávu, uznání, je vždy postaven před morální dilema, zda si věci trochu nepřibarvit ku svému prospěchu.
Kde jsou příliš blízko sebe peníze a pomoc, tam je takových tlaků na úrovni velkých „producentů zdraví“ jistě dost. Ale věřím v dobro a v to, že medicína, kterou máme dnes k dispozici, je dobrá, pokud se používá moudře, v souladu s přáním pacienta i zdravým rozumem.
Bez prevence nemocí zdravou životosprávou nám ale budou naše supersofistikované léky a operace k ničemu a budou vytvářet jen čím dál umělejší a korumpovatelnější prostředí, které nikomu skutečné zdraví a spokojenost nepřinesou.
