Rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem je i v dnešním Rusku stále patrný. Nejlépe je to vidět třeba na říjnové nebo spíš listopadové revoluci? Nebo na posunutí pravoslavných Vánoc? Jak to vlastně tenkrát bylo?
O půlnoci 31. ledna 1918 byl v tehdejším Rusku zaveden gregoriánský kalendář. Bolševická vláda tak přijala tento kalendář o vzoru vyspělých zemí. Do té doby tam platil kalendář juliánský. Z říjnové se tak stala listopadová revoluce. Proces změny však nebyl jednoduchý a tak bezprostředně po 31. lednu 1918 následoval 14. únor 1918. Bolševická sovětská vláda ale zkoušela i další změny kalendáře, ty už se ale neujaly.
V roce 1929, už za Stalinovy éry, zavedli sověti tzv. Sovětský revoluční kalendář. Tento se ale užíval pouze 11 let, do roku 1940. V tomto kalendáři bylo 12 měsíců, každý z nich měl 30 dnů. Zbylých 5 dnů bylo vyhrazeno pro svátky bez příslušnosti k jakémukoliv měsíci, vůbec se tak vlastně nepočítaly. Mimo jiné to byl Leninův den, který byl den po 30. lednu, Dny pracujících – dva dny po 30. dubnu, Průmyslové dny – dva dny po 7. listopadu a v přestupné roky přestupný den po 30. únoru.
Zrušen byl i sedmidenní týden, místo něho měl týden pět dnů. Všichni pracující byli rozděleni do pěti skupin – žluté, růžové, červené, modré a zelené. Každá měla jeden z pěti dnů nového týdne volný. Cílem této změny bylo zvýšit výkonnost průmyslu zrušením přestávky v práci během volného dne.
Ačkoliv měli pracující s novým kalendářem více dní volna, příliš se jim nezamlouval. Rozdělení společnosti do pěti skupin totiž ztížilo rodinný i sociální život a tak k předpokládanému zvýšení efektivnosti nakonec v praxi nedošlo.
Od 1. prosince 1931 tak bylo obnoveno používání standardních měsíců. Týden měl nyní šest dní, takže vznikly společné volné dny – každý 6., 12., 18., 24. a 30. den v měsíci bylo volno. Místo tradičních názvů se dny v týdnu prostě číslovaly. V roce 1940 byl pak obnoven starý sedmidenní týden, který se v Rusku užívá až dodnes, stejně jako ve zbytku světa.
Zdroj: Wikipedia
