To, že křesťanská víra byla od počátku spjata se světskou mocí a vojenskými výboji, je známá skutečnost. Zářný příklad můžeme vidět v roce 1168 a společný postup dánského krále Valdemara a biskupa Absolona při vojenském dobývání posledního ostrova starých Slovanů na Rujáně – chrámu Arkona. Jaká ale byla situace u nás?
Skvělým počinem Přemysla II., který zřetelně odrážel jeho slávu, bylo založení cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna (původně Trnová Koruna). Ten symbolizoval sepětí přemyslovských a babenberských zemí, jak to naznačuje povolání mnišského konventu z Heiligenkreuzu, pohřebního kláštera Babenberků. Po ztrátě Rakouska byla Zlatá Koruna podřízena královským Plasům.
Přemysl zasvětil klášter své královské hodnosti, která byla chápána jako mimořádné božské propůjčení moci. Symbolem křesťanských králů byla trnová koruna, chovaná na dvoře Kapetovců. Odtud se neznámou cestou dostala k Přemyslovi (buď jako dar, nebo byla ukořistěna roku 1260 Bélou IV.).
Volba místa také nebyla nahodilá. Jižní Čechy ležely do doby Přemyslovy expanze na okraji zájmů dvora. Od 50. let 13. století však procházely prudkým vzestupem jako hlavní spojnice do strategických Horních Rakous. Klášter měl zajistit rozsáhlou kolonizační aktivitu, byl však neobyčejně bohatě dotován také ve starším zázemí (Netolicko).
Klášter založený v roce 1263 navazoval na širší linii panovnických center, k nimž patřily Zvíkov, Písek, Myšenec, nedostavěný hrad Okule a město Budějovice. K panovnickým hradům na jihu země patřily také Velešín a Vimperk, které král odevzdal šlechtickým rodům.
Zlatá Koruna vytvářela určitou dvojici s rožmberským Vyšším Brodem. Oba cisterciácké kláštery vznikaly paralelně jako fundace krále a jeho maršálka. Budování územní moci Přemysla i Vok se neobešlo bez rivality. Snad proto odkládal Přemysl lokaci kláštera až na dobu po Vokově smrti, kdy však také potvrdil založení Vyššího Brodu.
Zdroj: Kronika Českých zemí 1250–1470
