Turistu jdoucího Klánovickým lesem asi nenapadne, že ve středověku bylo na jeho území několik vsí – Hol, Lhota nad Úvalem a Slavětice s tvrzí.
Slavětice
Slavětice byla vesnice v místech dnešní hájovny Nové Dvory.
Archeologický výzkum z roku 1957 nasvědčoval vzniku tvrze na přelomu 12. a 13. století.
Podle tabule naučné stezky je nejstarší dochovaná zmínka z roku 1227, kdy rod Hrabišických věnoval Slavětice klášteru na Zderaze v Praze. Podle Národního památkového ústavu je nejstarší zmínka o vsi z roku 1349. Klášter roku 1419 ves s tvrzí zastavil a po několika změnách majitelů je roku 1543 vyplatil zpět. Tvrz měla velkou okrouhlou věž. Z roku 1545 je dochována zmínka o samotné tvrzi bez vesnice, v roce 1586 je Slavětická tvrz uváděna jako pustá a z roku 1589 je poslední zmínka o věži této tvrze.
Tvrziště je v terénu patrné jihovýchodně od hájovny jako zhruba čtvercová vyvýšenina, na jejímž jižním okraji se nachází rybníček, snad pozůstatek vodního příkopu. Lokalita je porostlá smíšeným lesem. Archeologické stopy tvrze jsou od května 2003 evidovanou kulturní památkou.
Hol a Lhota pod Úvalem
Vesnice Hol stávala na území dnešního Klánovického lesa (zvaného také Vidrholec) na východ od dnešních Klánovice. První zmínka o vsi je z roku 1346, v roce 1437 je označována jako pustá. Pozůstatky některých staveb jsou ale dodnes patrné. Ves byla v minulosti mylně označována jako Žák, když na ni bylo přeneseno jméno nedalekého rybníka.
Po jižním okraji území, kde ves stávala, nyní prochází frekventovaná železniční trať Praha – Kolín.
V průběhu 16. a 17. století zanikly v této oblasti ještě vesnice Lhota nad Úvalem, v některých pramenech nazývaná Vidrholec.
Ves stávala v katastrálním území Újezd nad Lesy u dnešní retranslační věže. Byla v předhusitské době v držení různých pražských měšťanů a v polovině 14. století se zde nacházel farní kostel sv. Václava (původně dřevěný, od konce 70. let kamenný), po jehož zániku zůstalo jen pomístní jméno Na Kostelíku.
Přesná poloha kostela upadla nadlouho v zapomnění, až teprve při výstavbě vodojemu v roce 1973 došlo k objevení jeho základového zdiva. Poslední zmínka o Lhotě je z roku 1412, vesnice pravděpodobně zanikla za husitských válek. Historik August Sedláček vyslovuje domněnku, že Lhota byla totožná se vsí Vidrholec (po husitských válkách znovu osazenou, ale později též zaniklou).
Jižně od vesnice byl na Blatovském potoce Slavětický rybník, největší z rybníků na území dnešního lesa. Byl zrušen až při stavbě železniční trati ve 40. letech 19. století. Jeho hráz je dodnes vidět z vlaku.
Oblast byla po zániku vesnic připojena k lichtensteinskému kolodějskému panství.
O historii obce, lesa a jeho přírodě i okolních obcích pojednává 17 zastavení naučné stezky.
Klánovice založil mazaný soudní písař
Klánovice založil Václav Klán (1839 v Černošicích – 1903 v Českých Budějovicích), původně písař soudu ve Zbraslavi a později obchodník s nemovitostmi. Pozemky na výstavbu obce zakoupil od knížete Liechtensteina a od dvora v Jirnech v roce 1874. 22. března 1878 získal od českého místodržitelství povolení k založení osady Klánovice, která byla formálně připojena k Šestajovicím, a začal tu stavět vily pro letní byty.
V roce 1880 tu bylo jen pět domů s jednadvaceti obyvateli, o dvacet let později 26 domů a 52 lidmi.
Významným impulzem k rozvoji výstavby v této oblasti bylo zřízení železniční zastávky Jirny – Koloděje, ke kterému došlo v roce 1883. V blízkosti nádraží vznikla osada Kolodějské Zálesí, která byla součástí obce Koloděje. Jednání o vytvoření samostatné obce spojením Klánovic a Kolodějského Zálesí probíhaly už během první světové války. Tato změna byla povolena až po vzniku Československé republiky v únoru 1920.
V letech 1911-12 byla v Kolodějích postavena kaple Matky Boží, dnešní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostelík je novorománskou stavbou s věžičkou a několika vitrážovými okny – každé z nich věnovala jedna z místních starousedlických rodin a jejich jméno je tu zaznamenáno. Největší, kruhová vitráž v průčelí znázorňuje Pannu Marii. Loď obchází plastická křížová cesta, nachází se zde sochy Svatého Josefa a Panny Marie. Autor stavby je neznámý.
Klánovice rozkvetly za první republiky
Významným obdobím Klánovic byla 20. a 30. léta 20. století.
Po roce 1920 byl realizován projekt architekta Rudolfa Utěšila (1878 – 1948 v Praze), který navrhl rozsáhlou úpravu obce spojenou s výstavbou Klánovických lázní, bazénu, kolonády a restaurace s penzionem.
V období druhé světové války zde postupně vyrostl lesní golfový areál. Investorem byl Golf Club Praha, který do Klánovic přesídlil z pražského Motola. Hřiště bylo vybudováno na pozemcích věnovaných knížetem Liechtensteinem, na jeho stavbu přispěli mimo jiné baron František Ringhoffer. Hřiště se mělo po svém úplném dokončení rozkládat na ploše 86 hektarů. Provoz na šesti jamkách byl zahájen v srpnu 1938, v roce 1950 bylo dokončeno již 15 jamek.
Lázeňský komplex po roce 1950 chátral, hlavní objekt byl likvidován v roce 1988.
Také klánovický golf postihlo stalinistické nálepkování, z ideologických důvodů byl v roce 1950 Golf Club Praha zrušen a většina herních ploch rozorána a zalesněna.
V roce 1974 byly Klánovice přičleněny k Praze, konkrétně k devátému obvodu. To už měly čtyři stovky obydlených domů.
Ze zajímavých objektů v Klánovicích nesmíme ještě opomenout základní školu z roku 1933 postavenou podle návrhu pražského architekta Josefa Hönicha. V době mobilizace v roce 1938 bylo ve škole po čtyři dny (23. až 26. září) umístěn Hlavní štáb československé armády a velitelství 1. armády v čele s armádním generálem Ludvíkem Krejčím (1890 v Tuřanech – 1972 v Ústí nad Orlicí). Tuto skutečnost připomíná pamětní deska umístěná na škole.
