Ještě před 140 lety to byla nádhera: úžasný les, hrádek, obora, mokřady, srny i divočáci. Les ve své neporušené jedinečné kvalitě se zde zachoval z „paradoxního“ důvodu – nemohla tu být pole. A tak se Klánovice staly léčivými lesními lázněmi. Mariánskými lázněmi. A léčitelem byl sám les. Byl to nápad Rudolfa Utěšila, tehdejšího předsedy Autoklubu Československé republiky, který zde lázně v roce 1926 založil.
Když les léčí
Pozemky v roce 1874, tedy dávno před tím, koupil k dalšímu zvelebení podnikatel Václav Klán – věděl, že je mnohonásobně zhodnotí díky nově budované místní železnici. Připojením Klánovic k Praze v roce 1974, kdy se obec přiřadila k 21. pražskému obvodu, se staly klánovické lesní lázně „jedinými lázněmi v Praze“. Díky kvalitní přírodě se zde lázním i jejich pacientům výborně dařilo a díky této poklidné lázeňské atmosféře se dobře vedlo také jejímu léčivému medikamentu, lesu. Naprostá souhra.
Proč se zde říkalo na Vidrholci
Hvozdy to byly skutečně husté, stejně „husté“ však byly i místní bojůvky. Vedla tudy totiž tehdy obchodní a císařská cesta, hemžilo se to tu loupežníky. Za třicetileté války se přidali vojenští zběhové i lidé ze zaniklých vesnic. Rodily se příběhy, pověsti, legendy a pohádky. Například vznikla ta o zvířátkách a Petrovských, která nesmí chybět v žádné pohádkové knížce.
Později se situace změnila díky podnikateli Václavovi Klánovi a pak Rudolfu Utěšilovi. Z Vidrholce se staly lázně Mariánské a pak krásné letovisko s pohádkovým lesem, a to v blízkosti hlavního města. Po sametové revoluci byly Klánovice vzorovou pražskou čtvrtí s obchody, restauracemi, cukrárnami, kavárnami, kinem, sportovními a dětskými hřišti, tenisovými kurty.
Není však les jako les
Klánovické radnici a občanům se podařilo prosadit ochranu tohoto lesa. Stal se chráněnou přírodní rezervací. Bylo to přání 75 % voličů. Tak snadné to ale nebylo, ochránci přírody se dostali do opozice s občany, kteří víc než kus pořádného původního hvozdu si přáli kus pěstěného trávníku pro golf. Klánovický les byl přitom uchován jako „zelená oáza v hluku a prachu velkoměsta“ staletími jako zázrakem.
A co víc. Není to jen pouhý velký park s minimem lesní kultury. A není to ani jenom lesopark s převahou listnáčů. Není to ani jehličnatý komplex s monokulturou, na které si kůrovci rádi pochutnávají. Je to les, jak má být, s vyváženou skladbou, množstvím mechů, travin a specifickým unikátním mikroklimatem.
Naučná stezka: další krok ke zdraví Prahy
Není divu, že v takovém zeleném prostředí vznikla i zajímavá naučná stezka. Má celkem 17 zastávek. Na nich jsou instalovány informačně-osvětové tabule, které mapují zdejší historii, faunu a flóru. Bylo zde dle archeologických vykopávek několik osad, které už dávno zanikly. Připomíná to například památná středověká studna na zastávce č. 3. Zaniklé vesnice se jmenují Hol, Lhota, Žák a Slavětice. Zájem o ně byl velký. Vedlo k nim bádání dr. Justina Václava Práška, Františka Kneidela, Augustina Sedláčka, Jaroslava Laušmana, Antonína Profouse a Františka Roubíka.
Reálné archeologické objevy se uskutečnily v roce 1962 díky Bořivoji Nechvátalovi. Výzkum pokračoval také v roce 2011. Ochrana přírody a historie šly ruku v ruce. Spolupracovali na tom malí i velcí ochránci přírody ze ZO ČSOP STOPA KLÁNOVICE, členové spolku ÚJEZDSKÝ STROM a pracovníci státního podniku Lesy České republiky. Přispěl k tomu však také projekt Kroky ke zdraví, podpořený z titulu „Praha – Evropské hlavní město sportu“, a organizace VŠTJ Medicina Praha s cílem podpořit v metropoli pro Pražany více zdravého pohybu na čistém vzduchu a vytvořit k tomu konkrétní možnosti – popsat celkem 70 tras na území Prahy.
Zachovalý unikát láká turisty i developery
„Klánovice jsou vyhledávaným místem pro luxusní bydlení uprostřed lesů a zachovalé přírody. Jsou významnou turistickou lokalitou hlavně díky klánovickému lesu, který se stal mimořádně cenným územím,“ jak se lze dozvědět a přesvědčit na oficiálních webových stránkách Klánovic. To však kromě turistů láká i developery. A vznikají otazníky. Co bude dál?
Ing. arch. Jaromír Myška, poradce Městské části Praha – Klánovice pro urbanismus a územní plánování, v Klánovickém zpravodaji, v čísle 10/2020, tuto situaci podrobně vysvětluje. Poukazuje na dvě strany téže mince. Na jedné straně je stavební rozvoj. Na druhé straně jsou mantinely konkrétního živoucího a složitějšího kontextu dané lokality. Včetně identity území a zachování stávajících deviz či přímo unikátních hodnot. I při jednostranném projektu totiž: „Developer může být přesvědčen, že větším vytížením zastavěného území přispívá k ochraně okolní zemědělské půdy…“
