Už po několikáté vystoupíte na novoročním koncertě spolku Břevnovských živnostníků v Břevnovském klášteře. Máte to tady rád?
Je to pro mě velice milá povinnost. Je to přání mé, i Břevnovských živnostníků. Jde o jakousi samozřejmost a tradici, hrát na tomto výjimečném místě, které stojí u nás na šestce. Navíc jsem hrdý na to, že zde stojí varhany, které si bezpochyby zaslouží pozornost veřejnosti.
Marek Zvolánek studoval na Pražské konzervatoři u Antonína Vaigla, u Hanse Ganche v prestižním salzburském Mozarteu a dále pak na Musikakademie u Konradina Grotha v Berlíně. Již v osmnácti letech se stal členem České filharmonie a brzy potom vyhledávaným sólistou pro svou technickou virtuozitu a krásný tón.
Pýchou kláštera jsou jeho varhany, před pár lety dostal klášter varhany nové, a to i díky sbírce, kterou vyhlásil břevnovský spolek. Znáte příběh varhan?
Nové varhany v Břevnovském klášteře slaví tento rok v září deset let své činnosti. Jsou ojedinělé díky svému krásnému zvuku a moderní špičkové technologii. Právě pro tyto vlastnosti jsme si je spolu s vynikajícím českým varhaníkem Pavlem Svobodou vybrali pro natáčení naší společné desky.
A hrajete v klášteře rád?
Samozřejmě. Ten pocit, když se rozezní zářivý zvuk trubky podbarvený majestátním nástrojem v té nejvyšší kvalitě. A to celé v tak nádherném prostoru. Je to celé v absolutní harmonii.
Co přesně 8. ledna hosté na Břevnově uslyší?
Jako vždy mají hlavní slovo barokní autoři – Stanley, Bach, Telemann, Corelli. Součástí koncertu bude jako vždy příjemné tradiční zpívání dětského sboru ze ZŠ Marjánka. Jehodramaturgií se nám ještě trochu z dálky připomenou vánoční svátky.
Je nějaký ideální hudební nástroj, který se dobře doprovází na trubku?
Trubka zní nejlépe ve spojení s varhany, smyčcovým orchestrem, v žesťovém souboru, symfonickém orchestru, v big bandu, v menší jazzové partě,dechové sekci popové kapely atd. To na mém zaměstnání nejvíce obdivuji. Ta široká možnost uplatnění trubky. Nikdy se nenudíte. Musíte se však všechny styly hry naučita to není žádná legrace.
A umíte hrát i na jiný nástroj?
Přirovnám Vám to ke sportu. Jste sprinter a běháte sto nebo čtyřista metrů jako Bolt. Stovku musíte mít vždy pod deset sekund. Kdybyste chtěla na stejně vysoké úrovni házet oštěpem, tak by to bylo téměř nemožné. A to platí i v hudbě. Při tak úzké specializaci je nereálné věnovat se na stejné úrovni ještě dalšímu nástroji. Jiný nástroj neplánuji, pokud bych však mohl snít, lákalo by mě být slavným tenoristou.
Mezi herci se stává, že si závidějí role, záviděl jste někdy některému kolegovi pracovní nabídku, kterou dostal?
Obklopuji se kolegy, kteří jsou všichni výborní hráči. Člověka to nutí stále se zdokonalovat. Hrajeme všichni od útlého mládí a naše řemeslo je řehole. Všechny jejich úspěchy jim velice přeji, protože si je zaslouží.
A kterou vaši práci mohli kolegové závidět vám, co považujete za svůj největší úspěch?
Asi to, že jsem v životě potkal úžasné lidi, kteří byli pro moji profesní kariéru velkým obohacením. Konkrétní úspěšné koncerty jmenovat nelze. Každý koncert na úspěšném mezinárodním festivalu je velký zážitek.
Co je noční můra každého trumpetisty?
Vím, že se nám občas zdá, že je orchestr připravený na podiu a vy stojíte za zavřenými dveřmia nemůžete se k němu dostat nebo Vám chybí ty správné noty, zaspíte a tak podobně. To jsou občasné noční můry každého profesionálního hráče.
Co podle vás nesmí chybět k tomu, aby se člověk stal profesionálním a hlavně úspěšným hudebníkem? Myslím tedy kromě talentu…
Píle, rozum a štěstí.
Zmiňoval jste, že vaše babička byla šedá eminence vašich začátků. Co si pod tím představit?
Pradědeček měl cukrárnu v Nerudově ulici. Můj děda, pan doktor, jel kolem na koni a spadl. Tehdy mladá babička vyběhla z cukrárny, aby dědu ošetřila a zanedlouho byla u sv. Mikuláše na Malé Straně svatba. Ve stejném kostele pak poprvé slyšela slavného trumpetistu Ivo Preise a byl to pro ni tak nádherný zážitek, že když jsem se po delším čekání na mužského potomka v rodině narodil já, jako její jediný vnuk, byla volba jasná. Přála si, abych hrál na trubku.
A měl jste se u koho inspirovat? Pocházíte z hudební rodiny?
U nás doma se hodně zpívalo a hrálo na klavír. Babička, maminka i teta zpívaly v chrámovém sboru, otec hrál na kytaru, harmoniku, všichni měli k hudbě velmi blízko a podporovali mě.
Vedete k hudbě své děti?
Ano, chodí do hudební školy, věnují se zpěvu, klavíru a houslím.
Blíží se Vánoce, jaké jsou ty vaše a vaší rodiny?
Jsme v tomto ohledu konzervativní. Vánoce většinou trávíme v rodinném kruhu, sledujeme pohádky, zajdeme na půlnoční mši do kostela sv. Norberta a na betlém ke Kapucínům. Užíváme si vánoční atmosféru.
O Vánocích se smí snít a doufat, že se vše splní. Co byste rád, aby se splnilo vám?
Můj sen? Rád bych otočil prstenem, ráno se probudil a zjistil, že nám někdo dostavěl pražský silniční okruh.
Co byste popřál čtenářům Vaší 6 k Vánocům a do nového roku?
Přál bych všem lidem Vánoce bez stresu a nervozity, bez půjček na dárky a jiných finančních lákadel, které nemají s podstatou Vánoc nic společného.
