Syndrom outsidera
Jeden z největších sériových vrahů se narodil 24. listopadu 1938 jako Charles Raymond Starkweather. Po celý svůj krátký život neoplýval penězi a ani jeho rodiče na tom nebyli o mnoho lépe. Rodina Starkweatherových pocházela z chudé části Lincolnu, kde Charlesův otec pracoval jako tesař a matka jako servírka.
Uzavřený hošík nastoupil do školy. Kvůli své odlišné povaze se nezačlenil do kolektivu a spolužáci jej začali šikanovat. Proto často trávil přestávky sám mimo třídu a unikal do světa fantazie. Oblíbil si akční komiksy, při jejichž četbě se stával neporazitelným hrdinou.
Puberta Charliemu dodala odvahu a touhu zahojit své jizvy z dětství. Začal posilovat a jako komiksový hrdina se vydal na cestu za odplatou. Teď se pomstí všem, kteří se mu dříve smáli. Jenže jeho oběťmi se stávali nevinní a fyzicky slabší spolužáci. Například jednoho přímo ve třídě bezdůvodně kopl do břicha, několikrát udeřil kladivem a poté s ním házel o tabuli. Rapidně se zhoršil i jeho prospěch ve škole.
Rebel bez příčiny
Psala se 50. léta, srdce teenagerů dobýval nejen Elvis Presley, ale i „rebel bez příčiny“ James Dean. A právě toho si dospívající Charles oblíbil natolik, že se podle něj začal i upravovat. V roce 1956 se seznámil a okamžitě zamiloval do třináctileté dívky Caril Ann Fugateové. Nedokončil studium a začal se živit jako popelář, aby se s ní mohl vídat každý den před školou.
Podařilo se mu najít podnájem, ale protože ho nedokázal splácet, musel byt opustit. Začal tedy nocovat ve svém autě, kde si četl své milované akční komiksy. A jak sám později uvedl, právě ty ho inspirovaly k vraždám.
Kariéra sériového vraha
30. listopadu 1957 vyrazil Charles Starkweather na vánoční nákup. Ovšem s téměř prázdnými kapsami a na místo pro to jako stvořené – na benzinovou pumpu. Když zjistil, že nemá na dárek pro svou Caril dostatek peněz, požádal obsluhu, mladičkého Roberta Colverta, o možnost koupě na splátky. Colvert však odmítl. To Starkweathera rozzuřilo, a tak čerpací stanici opustil, aby se vrátil zpět se svou brokovnicí. Záhy s ní přinutil mladého prodavače, aby mu dal z pokladny 100 dolarů. To ale na „vánoční nadílku od Charlieho“ nestačilo. Starkweather rozum vysypal s drobnými a nyní si usmyslel, že chce vědět číselnou kombinaci k trezoru. Tu však vyděšený mladík neznal a tím podepsal svůj ortel.
Labilní zákazník naložil Colverta do auta, odvezl ho na opuštěné místo a jednou ranou do hlavy zastřelil. I když se Charles Caril ke všemu přiznal, zamilovaná dívka nevěřila, že by její přítel tak hrůzný čin spáchal.
One man show sadisty
21. ledna 1958 přijel Starkweather na návštěvu k Cariliným rodičům. Její nevlastní otec Marion Bartlett ho však neměl příliš v lásce, a tak s přihlédnutím k Charlesově vznětlivé povaze bylo jen otázkou času života jepice, kdy dojde k hádce. Ta přišla se vší parádou a komiksový fanoušek ji ukončil opět střelbou do hlavy, tentokrát do Bartlettovy.
Carilina matka Velda se svou teprve dvou a půlletou dcerkou Betty Jean (Carilinou nevlastní sestrou) začaly okamžitě křičet. Starkweather otočil zbraň proti Veldě a usmrtil ji střelou do obličeje. A neušetřil ani batole. Chladnokrevný vrah jej nejprve bodl do krku a poté umlátil pažbou pušky. Krvavé divadlo bylo u konce, zbývalo jen ukrýt těla za domem.
„Bonnie a Clyde“ z Nebrasky
Později u výslechu Starkweather uvedl, že Caril Ann byla u všech vražd a u bití své nevlastní sestry dokonce vydatně pomáhala. Ta to ale popřela s tím, že když přišla domů, Starkweather jí hrozil zbraní a její rodinu si vzal jako rukojmí. Soud však shledal Carilinu verzi za nevěrohodnou.
V inkriminovaném domě po vražedném masakru zůstal milenecký pár ještě několik dní. Poté odjel do sousedního města Benda, aby se uchýlil na farmu rodinného přítele Augusta Meyera. Ten dostal hned na přivítanou od Starkweathera kulku do hlavy, což později u výslechu odůvodnil střelec tím, že si ho Meyer už nepamatoval a vytáhl na něj zbraň. Pachatelé potřebovali opět zmizet. K Starkweatherově vzteku jim auto odepřelo službu, a tak na farmě s čerstvě zakopanou mrtvolou zůstali. Ne však na dlouho.
Vražedný kolotoč
Kolotoč zběsilých událostí se roztočil na plné obrátky a už nebylo možné z něho vystoupit. Vraždící pár opustil farmu a vydal se stopovat. Zastavilo jim auto Roberta Jensena a Carol Kingové. Ani ve snu nemohlo dobrosrdečný pár napadnout, koho si do svého vozu vzali. Po chvilce jim to však Starkweather ukázal. Nejdříve řidiče přinutil, aby zahnul k domu, do jehož sklepa vrazi své oběti odvedli. Tam Starkweather zastřelil Jensena. Těžko říct, zda se v něm ozval poslední záchvěv možná kdysi přítomného soucitu nebo jej zaujala Kingová jako žena, ale rozhodl se nechat ji žít. Nejspíš byla pravdou druhá možnost, neboť se pro změnu rozčílila Caril Ann a jako důkaz, že to myslí vážně, sáhla po zbrani. Kingovou okamžitě zastřelila a následně ještě pobodala v oblasti genitálií. Auto bylo volné, milenci mohli pokračovat ve své vražedné cestě.
Mladí zabijáci usoudili, že by bylo nejlepší uprchnout z Nebrasky, ale kvůli Starkweatherově počínající viróze se museli vrátit zpět do Lincolnu. Přijeli do bohaté čtvrti, kde si vyhlédli dům místního průmyslníka. Když se do domu vloupali, narazili v něm na průmyslníkovu ženu a její služku. Obě ženy bez váhání ubodali. Do toho se zrovna vracel nic netušící průmyslník z práce. Sotva překročil práh svého domu, už na něj čekala kulka ze Starkweatherovy brokovnice. Vrazi sbalili nalezené peníze a luxusní auto, se kterým měli v úmyslu odjet do Wyomingu.
Konec komiksového hrdiny
Starkweather se nakonec rozhodl zbavit průmyslníkova auta a vybral si vůz Merla Collisona, kterému zaplatil dobře mířenou ranou do hlavy. A to se vraždícímu páru tuze nevyplatilo. Reálný život není komiks a možná to později došlo i jeho slaboduchému fanouškovi. Anebo také ne. Ať tak či onak, ke Starkweatherově smůle ho viděl zástupce šerifa, který se k inkriminovanému místu rozeběhl. Vrah stačil naskočit do auta a ujet i své přítelkyni. Tu zástupce šerifa okamžitě zatkl a svolal motorizované policejní jednotky. Po hodině zběsilé honičky se zraněný Starkweather policistům vzdal a definitivně tak ukončil své tři měsíce trvající krvavé řádění.
Křeslo pro vraha
Charles Starkweather se přiznal ke všem jedenácti vraždám a byl odsouzen k trestu smrti na elektrickém křesle. V den popravy, 25. června 1959, prohlásil, že „mrtví lidé jsou si všichni rovni“. Caril Ann Fugateovou odsoudili na doživotí, ale v roce 1976 ji podmínečně propustili.
Vrah Starkweather jako inspirace pro umělce
Není nic neobvyklého, že vrazi a jejich případy inspirují řadu umělců. Případ nebraského zabijáka volně inspiroval tvůrce filmu Badlands – Zapadákov z roku 1973. Přestože autoři děj značně upravili, snímek celkem věrně zachycuje psychologii vrahů a jejich zločiny. O 31 let později vznikl další hraný americký film, tentokrát s názvem Starkweather se snahou o dokumentární rekonstrukci skutečného příběhu.
