Samotář se zvrácenou sexualitou
Ladislav Hojer se narodil v roce 1958 v Praze do obyčejné pražské rodiny. Rodiče mu brzy vzala rakovina, a tak zůstal v motolském bytě s bratrem. Po ukončení zvláštní školy se vyučil sklenářem a po bratrově odchodu na vojnu začal žít sám. Víceméně samotářsky, neboť neměl žádné přátele či kamarády.
Už v době dospívání zjistil, že jeho sexualita funguje poněkud jinak. Zatímco spolužáci chodili s dívkami, on takovou potřebu nikdy neměl. Sex, který ho přitahoval, měl totiž jiný náboj – potřeboval, aby se ho žena bála, aby trpěla a křičela. Mezi šestnáctým a dvacátým rokem života znásilnil dvacet dívek, ale to mu brzy přestalo stačit, ke svému uspokojení potřeboval víc.
Kariéra sériového vraha
První vraždu spáchal Hojer ve dvaceti letech v Děčíně, kam přijel na výlet. Na opuštěném místě si vyhlédl třicetiletou ženu, srazil ji k zemi a uškrtil. Teprve pak se sexuálně uspokojil na mrtvém těle, a nakonec jí do vagíny zastrčil kopřivu. Po první vraždě měl relativně dlouhou přestávku – musel totiž narukovat do armády. Po roce a půl znovu vraždil. Ve vlaku přepadl dívku na toaletě, opět ji nejprve uškrtil a poté pohlavně zneužil.
Za pár měsíců vraždil znovu, tentokrát na Slovensku u Košic, kde se jeho obětí stala další mladá žena. V tomto případě změnil svůj rituál – nejprve ji znásilnil a až poté uškrtil. Jeho agresivita však dále rostla a při další vraždě použil nůž. Osmnáctiletou dívku v Brně opět nejdříve znásilnil a pak uškrtil. Jenže to už mu nestačilo, a tak nakonec do mrtvoly začal zběsile bodat nožem, a navíc jí rozřezal i břicho. Následně oběti odřízl obě ňadra a vyřízl přirození, které si odnesl domů. Nejprve je používal při onanování, později lidské „maso“ uvařil a část snědl.
Oprátka pro lidskou zrůdu
Po páté vraždě, kterou spáchal v Praze a jejíž obětí se stala tentokrát padesátiletá žena, byl konečně odhalen a po devíti měsících výslechů a vyšetřování se doznal ke všem zločinům. Přestože prošel podrobným psychiatrickým vyšetřením, které odhalilo sexuální deviaci s nekrofilními sklony, nebyl poslán do psychiatrické léčebny, ale rovnou na šibenici.
Hojerova poprava se stala jednou z posledních exekucí v tehdejším Československu před zrušením trestu smrti v roce 1990. A také byla událostí, na niž zúčastnění aktéři dlouho nezapomenou. Osmadvacetiletý bezcitný vrah, sadista a sexuální deviant měl totiž obrovský strach ze smrti a odmítal ji přijmout. Když ho odváděli na popraviště, popral se s dozorci a katovu asistentovi dokonce zlomil prst. A těsně před samotnou popravou se strachy pokálel.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
