zavřít mapu
Všem kolem sebe tvrdil, že ji šíleně miluje. A byla to pravda, nikoli ovšem v přeneseném smyslu slova. Nakonec si nechal krásnou Markétu přivést na zámek a zamknul se s ní ve své komnatě. Co vše se dělo potom, si můžeme pouze domýšlet. Jedno je však jisté – don Julius, nemanželský syn císaře Rudolfa II., propadl sadistickému záchvatu.
Don Julius d’Austria, také nazývaný Julio Caesar se narodil jako první, ovšem nemanželský syn císaře Rudolfa II. A tak trochu jako trest boží přinesl svému urozenému otci spoustu starostí. Chlapec, kterého císaři porodila jeho dlouholetá milenka a dcera správce jeho sbírek Kateřina Stradová v roce 1586, se měl stát sedmihradským knížetem, ale po otci zdědil duševní nemoc, jež se ostatně v rodině Habsburků často vyskytovala. Přes slušné vzdělání se z něj stal agresivní mladík, který navíc propadl alkoholu. A když v roce 1606 zabil jednoho ze svých sluhů, musel zmizet z Prahy. Kam? O tom rozhodla víceméně náhoda.
Zadlužený Petr Vok musel prodat sídelní město Rožmberků, výstavní Český Krumlov s druhým největším zámkem v zemi, císaři Rudolfovi. A právě sem císař internoval svého nemanželského syna. Stav a chování dona Julia se ovšem stále zhoršovalo. Svědci vypovídali o chlapcově sadismu, se kterým mučil zvířata, například stahoval z kůže kočky. Ve světlých chvílích se ale dokázal chovat normálně.
V roce 1607 mu podlehla krásná Markéta, která se stala jeho milenkou. Narodila se v rodině krumlovského lazebníka Šimona Pichlera a její matka ani otec se pozvání na zámek nijak nebránili – vztah s císařovým synem jim připadal výhodný. Ale všechno bylo jinak. Don Julius při jednom svém záchvatu dívku surově zbil, bodnul ji kordem a její bezvládné tělo shodil ze zámeckého okna. Snad si myslel, že je mrtvá, ale nebohá Markéta spadla na smetiště, přežila a vrátila se k rodičům, kde se uzdravila.
Když se šílený Julius dozvěděl, že jeho milenka žije, přikázal svým sluhům, aby ji přivedli zpět na zámek. Těžko říci, jestli svůj čin plánoval dopředu, nebo se stal obětí sexuálního vzrušení a záchvatu sadismu. Ten únorový večer roku 1608 se ovšem změnil v kruté a krvavé divadlo. Nejdříve svou milou oblékl do kožichu, položil na postel a pak se na ni vrhnul s nožem. Rozbil jí hlavu, uříznul uši a vydloubl oko. Když vstoupili sloužící do jeho ložnice, našli jen Markétčino bezvládné zkrvavené tělo a na podlaze její vyražené zuby. Druhý den byly ostatky dívky položeny do rakve, sám Julius prý do ní zatloukl hřebíky. Poté lazebníkovu dceru pohřbili v nedalekém klášteře Minoritů.
Krvavá vražda ještě více zatemnila Juliův mozek. Přestal dbát na hygienu a častěji propadal záchvatům vzteku – křičel jako smyslů zbavený a rozbíjel vše, co mu přišlo pod ruku. Stále chodil volně po zámku, ale to se brzy změnilo. Po stížnosti krumlovského hejtmana, jenž do Prahy poslal zprávu o vraždě Markéty Pichlerové, Julia umístili do zamřížovaného pokoje hlídaného stráží. Císařská rada ještě do Krumlova poslala věhlasného italského lékaře, ale ani ten s šíleným donem Juliem nic nezmohl.
Rok a půl po brutální vraždě našli třiadvacetiletého císařova syna ve své komnatě mrtvého. Některé zdroje uvádějí, že don Julius zemřel pravděpodobně na prasklý hnisavý vřed v krku, ale spekuluje se také o tom, že mu bylo na onen svět pomoženo. Jisté zůstává jen to, že jej pohřbili v krumlovském minoritském klášteře, tedy na stejném místě jako nebohou Markétu. Císař Rudolf II. ze smrti svého zvráceného levobočka netruchlil.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
