Mladý vojenský špion
Rodiče židovského původu přišli do Spojených států z Ruska na přelomu století. Jejich syn se však narodil již jako Američan. Vystudoval elektrotechniku a na začátku války vstoupil do oddělení vojenské špionáže. Po několika letech ale dostal výpověď – ukázalo se, že sympatizuje s krajní levicí – dokonce byl tajně členem komunistické strany. Pustil se proto do podnikání ve svém oboru.
Osudná spolupráce s Rusy
Hned po studiích se mladý vědec oženil. Jeho žena Ethel vystudovala také vysokou školu, ale poté, co se jim narodily dvě děti, zůstala v domácnosti. Na konci války se stal Rosenberg součástí špionážní sítě, která dodávala dosud „spojeneckým“ Rusům tajné informace. V roce 1945 jim však nabídl mnohem tučnější kousek – plán na sestrojení atomové bomby. Za výzkum, který stál Američany miliardy dolarů, zaplatili Rusové svému zdroji pakatel – jen několik set dolarů. Ethel plán přepsala, čímž se stala jasným spoluviníkem. Alespoň podle soudu, který se rozběhl krátce po odhalení špionážní sítě počátkem 50. let.
Štvanice na vlastizrádce
Byla to štvanice. Lynč. Žalobce spílal: „Spáchali ten nejhorší zločin. V kritické chvíli našich dějin zradili vlast a ohrozili její bezpečnost.“ Mluvilo se o tom, že Rusové mohli atomovou bombou zaútočit na USA. V jiné době by za svůj čin dostali jen několik let a ještě by mohli být předčasně propuštěni za dobré chování. Ve vypjaté atmosféře studené války však americká justice podléhala společenské objednávce. Bylo třeba trestat exemplárně.
Ethel neustále opakovala, že nemohla prozradit žádné státní tajemství, neboť žádné neznala. Nikdy se nepřiznal ani Julius. Ale nebylo jim to nic platné. Žalobce dále horoval: „Váš zločin je daleko horší než vražda. Dali jste Rusům bombu, která umožňuje komunistickou agresi v Koreji, jež má na svědomí už 50 tisíc mrtvých.“ Proti demagogii nejsou však platné žádné racionální argumenty.
Justiční vražda
Soud vlastně nebyl ničím jiným než pomstou. Přestože manželé Rosenbergovi předávali informace tehdy ještě spřátelené zemi, poslali je soudci na smrt. Nejen Julia, ale i Ethel, matku dvou malých dětí. Těsně před exekucí jim nabídlo ministerstvo spravedlnosti doživotí za přiznání. Oba však shodně odmítli. V New Yorku demonstrovali desetitisíce lidí, mezi nimi i nekomunisté – nositelé Nobelovy ceny, vědci Albert Einstein a Harold Urey. Protestovali také umělci Pablo Picasso, Nelson Algren nebo Frida Kahlo. Dokonce i černošská mezinárodní Longshoremenova asociace žádala zastavení procesu. Všichni bez úspěchu.
Jako prvního popravili Julia. Po jeho smrti ještě rabín vyzval Ethel ke změně rozhodnutí: „Nechcete si zachránit život? Pamatujte na své děti, potřebují vás. Musíte tu tragédii dovést až do konce?“ Ale hrdá žena odpověděla: „Nemám, co bych řekla. Jsem připravena.“ Sedmatřicetiletá Ethel Rosenbergová zemřela deset minut po svém o tři roky mladším manželovi.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
