Kostelík z Podkarpatské Rusi, který teď shořel, se za svoji existenci stěhoval hned dvakrát

30.10.2020
Fefík
Další fotky

Ostatně nebyla to první pouť malebného kostelíčku. Ten – původně řeckokatolický – pochází z 2. poloviny 17. století ze vsi Velké Loučky (Velyki Lučky, Великі Лучки, maďarsky Nagylucska), ta leží asi 10 kilometrů od Mukačeva. Jde o jednu z největších vesnic na Ukrajině, v roce 2007 měla 9 tisíc obyvatel.

Roku 1793 byl z výše uvedených důvodů kostelík přestěhován do vsi Medvedovce (Medvedivci, Медведівці). O téhle obci mukačevského okresu vám nepovím nic, Mapy Googlu sem ještě nedorazily, internet mne odkazoval v lepším případě na stejnojmennou větší obec v Ternopylské oblasti, v horším případě do ZOO nebo hračkářství.

Když chtěli v Medvedovcích po rozpadu Rakousko – Uherska, vzniku Zakarpatské Rusi a tudíž připojení k Československu „lepší“ kostel, rozhodli se ten starý nabídnout do Prahy.

Podnět k odprodeji a přenesení tohoto řeckokatolického dřevěného kostela vzešel od Školského odboru civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodu (měl vpodstatě postavení ministerstva). Jedním z jeho úkolů byla ochrana kulturního dědictví a propagace lidové kultury Podkarpatské Rusi.

Praha 10 podpořila opravu práčské kapličky a obnovu kostelních lavic v Gočárově kostele

Vyjednávání o převoz kostela začala už roku 1924 a ještě roku 1926 se váhalo mezi kostelíkem tímto a jiným ze Šelestova. Národní muzeum se nakonec kvůli nákladům i vzhledu stavby rozhodlo pro stavbu z Medvedovců; kostelík ze Šelestova šel pak do Mukačeva.

Civilní správa Podkarpatské Rusi odhadla náklady na 24 tisíc. Nakonec to stálo mnohem víc. Jen za kostel – s rozebráním, odvozem a naložením součástí dřevěné stavby na nádraží v Mukačevě – dostali Rusíni 32 tisíc. Suma sumárum celá taškařice vyšla na víc než 130 tisíc korun.

V říjnu roku 1927 vykonali Václav Fabian (1877 ve Smiřicích – 1931 v Praze), ředitel Národopisných sbírek Národního muzea, a Antonín Morávek, zemský stavební rada a technický referent při Národním muzeu, cestu na Podkarpatskou Rus. Jejich úkolem bylo zjistit současný stav objektu, zaměřit ho a podepsat smlouvu s obcí.

Ne, nemyslete si, že věci šly jako po másle. V průběhu let 1926–28 probíhala řada vlekoucích se jednání mezi institucemi, které se měly na transferu podílet. V jejich průběhu vzrůstala cena za koupi samotného svatostánku i ostatní položky.

Nové knihy o Praze. Dozvíte se zajímavosti z historie Spořilova, Záběhlic, Žižkova a Dejvic

Možná by kostelík nebyl přestěhován nikdy, avšak v roce 1929 se přiblížilo 10. výročí připojení Podkarpatské Rusi k Československu, které stvrzovala tzv. Saint-germainská mírová smlouva s Rakouskem, podepsaná 10. září 1919. Kostelík měl být kulturním symbolem tohoto aktu a jubileum dodalo jeho přenesení na významu. A tak se peníze našly.

V tom okamžiku začal pražský magistrát nárokovat, aby kostel patřil jemu, a že by také mohl odvolat „povolení místa“ a že by pak muselo muzeum stavbu odstranit. Ale patrně zasáhlo ministerstvo a Zemský výbor a magistrát rezignoval.

Finance na transport poskytlo Ministerstvo školství a národní osvěty, zvláště sekční šéf Zdeněk Wirth (1878 v Libčanech, okr. Hr. Králové – 1961 v Praze), známý památkář, se snažil. „Zvláštní vděčnosti zasluhuje i zemský úřad Podkarpatské Rusi v Užhorodě se zemským presidentem Dr. Rozsypalem v čele. Značným penízem pomohl téhle akci a dal svým nákladem pořídit klínky a šindel, potřebný k novému krytu celého kostelíka, protože starý už nešlo použít,“ připomněl ředitel Fabian.

K transportu byl určen červen, kdy nastala pauza v pracích na poli. „10. června 1929 bylo za technického vedení zemského stavebního rady Morávka zahájeno pečlivé rozebírání kostelíka. Během šesti dnů sneseny postupně věže, rozebrán ikonostas i celý vlastní srub a celý materiál připraven k odvozu do Mukačeva. Urychlení převozu docíleno laskavou součinnosti vojenské autokolony z Užhorodu, která dala k disposici na rozkaz Ministerstva národní obrany šest automobilů. 26. a 27. června byly dopravovány součásti ze smíchovského nádraží do Kinského zahrady a 1. července odevzdáno komisionelně vytýčené místo pro kostelík v zahradě Kinského na rovince u bývalého skleníku,“ referoval etnograf, archeolog a historik umění Fabian; skromně přitom vynechal svůj podíl.

Vily na Špejchaře jsou výčitkou i varováním. Snaží se je zachránit nová iniciativa

Na přesun k Letohrádku Kinských bylo zapotřebí 36 povozů, pak byl náklad kvůli strmému svahu přeložen na 80 menších vozů. Hrubá stavba byla postavena už 25. července 1929.

Kostelík z Podkarpatské Rusi byl veřejnosti slavnostně odevzdán 10. září 1929 v 11 hodin.

Dvě desetiletí byl hojně navštěvovaným muzejním exponátem. Po roce 1948 nebylo po dlouhá desetiletí možné objekt výrazně propagovat a vpodstatě nebyl veřejnosti přístupný. Majetkem Národního muzea přestal být v dubnu 1969, pak je zapsán jako Prahy.

Jeho znovuvysvěcení se uskutečnilo 18. října 2008, dřevěný chrám, zasvěcený archandělu Michaelovi, získala do užívání Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku, resp. Rumunská pravoslavná církev.

Kromě Medvedoveckého kostela bylo z Podkarpatské Rusi a také z východního Slovenska na území Československa přeneseno šest dalších roubených kostelíků východního obřadu – do Nové Paky, Dobříkova, Kunčic pod Ondřejníkem, Košic, Hradce Králové a do Blanska. Většina těchto kostelíků pochází z 16. – 17. století a představuje výrazné stavby karpatské roubené architektury. Transfery podkarpatoruských kostelíků souvisí s dobovou atmosférou naladěnou na záchranu kulturního dědictví Československé republiky, jejíž součástí Podkarpatská Rus byla.

FOTO: Stěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy

Stěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 01pinStěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 2 VýstřižekStěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 3 Bourání kostela v Medvedovcích, foto asi Václav Fabian, 1929 Sborník Národního muzeaStěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 4 seStěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 5 det
Další fotky
Stěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 6 Ředitel Národopisného muzea Václav FabianStěhování kostela z Podkarpatské Rusi do Prahy - 7 čech 3.7.

Zdroje: Václav Fabian, Letem světem, 1929; Helena Mevaldová: Záměr vytvoření muzea lidové architektury v přírodě v Praze, Sborník NM v Praze



Nepřehlédněte