Genetické inženýrství, které se zabývá modifikací plodin i živočichů by mělo světu zajistit to, že i v budoucnu nebudeme trpět hlady. Ze stránky ekonomické zní taková myšlenka jako spásný nápad, ale etická rovina této problematiky stojí na tenkém ledě. Proto na vše přísně dohlíží Evropská unie a veškeré nové pokusy a jejich uvedení na trh musí předem schválit. Geneticky upravených lososů, pstruhů či kuřat se u nás tedy jen tak nedočkáme. Přesto ale existují.
V praxi genetická úprava probíhá tak, že vědci nejprve rozhodnou, o jakou vlastnost chtějí živočicha posílit. Poté zjistí, jak je tato vlastnost ve vlásečnici zapsaná a následně gen například poškodí, protože poškození určitých typů genů způsobí to, že na zvířeti poté roste více masa. Nedělají nic, co by neuměla sama příroda. Nejde ale jen o potravu. Některé genetické úpravy zvířat se dělají za účelem výroby chirurgických pomůcek. Ty se získávají z mléka koz, které obsahuje pavoučí vlákna. Je tedy živočich napůl pavouk a napůl koza?
Takovou proměnu naštěstí vědci udělat nedokážou. Bylo by to jistě zajímavé stvoření, jež by vypadalo jako z Řeckých bájí a pověstí. Kozy, které dojí pavoučí vlákna, jsou zvířata, jejichž mléčná bílkovina byla spojena s genem, který vlákna tvoří. Ta se objeví, až když se mléko srazí. Transgenní živočich má kromě 23 000 svých genů jeden cizí, díky němuž se mohou vyrábět například kvalitní chirurgické nitě.
