Venkovský kostelík na nás působí dojmem útulnosti. Uklidňující pohody. Malé prostory, pár sošek a obrazů. Babička, sedící v lavici, jistě nemá zapotřebí být ohromována monumentálností prostory. Obyčejně se modlí za něco, s čím by jistě Ten, kdo je zde trvale přítomen, neměl příliš starostí. Nepotřebuje se ho bát a hledat ho pod klenbou, ke které ani nedohlédne. Pokud však vstoupíme do svatovítské katedrály, zmocní se nás zvláštní pocit, a to vůbec věřícími nemusíme být. Gotika si toho byla dobře vědoma, štíhlé, nekonečně vysoké sloupy na člověka působí stejně v dnešních časech, jako poprvé ve dvanáctém století.
Svatovítská katedrála byla založena v roce 1344, a dokončena v roce 1929. Téměř šest století to trvalo. Dokončení mělo připomínat milénium smrti sv. Václava. Větší církevní stavbu si jistě neumíme představit bez varhan, a tu, která je vlastně symbolem české státnosti, už vůbec ne.
První varhany byly renesanční. Byly vyrobeny v roce 1556, Bonifácem Wohlmutem, a vydržely do roku 1757, kdy shořely vinou dělostřelby pruské armády. Byly nahrazeny barokním nástrojem Antonína Gartnera, v roce 1765. Stále však nevyhovovaly. Příliš velké prostory vyžadovaly nástroj větší, zvučnější.
První návrhy na nové varhany byly podány až v Československu, v roce 1923. Výběrová řízení byla typická pro českou řevnivost, snahu pošpinit konkurenci, obklopena korupcí a národnostní nesnášenlivostí. Nikoliv profesionalita, ale fakt, že majitelem firmy byl Němec nebo dokonce Žid. To bylo smutné kritérium pro komisi, která jednotlivé firmy posuzovala. Z podaných nabídek vyšla nejlacinější firma Rieger z Krnova, která měla také zdaleka nejlepší reference a hodnocení, proti ní se však z výše uvedených důvodů postavila většina uměleckého odboru.
Nakonec byla vybrána firma varhanáře Melzera z Kutné Hory. Volba, která se v pozdějších letech neukázala jako šťastná. Nejen, že se instalace varhan protáhla do roku 1931, ale již těsně před okupací, v roce 1938 vykazoval nástroj závažné poruchy, a v následujících desetiletích musel být pravidelně opravován. První poválečnou opravu zhatila měnová reforma v roce 1951.
Svatovítská katedrála si zaslouží varhany, které odpovídají jejímu významu. Výběrové řízení mezi šesti firmami vyhrála firma Gerharda Grenzinga, ze španělského městečka El Papiol. Jistě, určitě jste si všimli. Ano, pan Grenzing je původem Němec, z Hamburku. Prostudoval řadu českých kostelů, aby se seznámil s charakteristickými rysy zvuku varhan v naší zemi. Konstatoval, že se tato hudba podobá hudbě v jižních částech Německa. V jeho rodném Hamburku prý varhany zní úplně jinak.
Dnes již žádný odborník neprotestuje. Nemělo by to ani smysl. Varhany vyrábí Němec, ve Španělsku a má k ruce osmnáct spolupracovníků ze sedmi zemí. Kvalita a krása nástroje především a tato firma přistoupila k realizaci nástroje s maximální zodpovědností. Jaký význam lidé přikládají katedrále, i když jsme prý národem ateistů, dokládá sbírka, na kterou se sešlo za dva a půl roku více než sedmdesát osm milionů korun. Celková suma je rovných osmdesát a možná že už byla v této chvíli dosažena. Varhany mají 6500 píšťal, nejdelší měří téměř osm metrů. Celý nástroj váží 33 tun a rozezní se již velmi brzy.
