Národní technické muzeum připravilo výstavu Svatovítské varhany. Výstava vznikla při příležitosti národní sbírky na nové varhany pro pražskou katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a představuje historii, současnost a budoucnost zdejších varhan.
Expozice vysvětluje vznik provizorních varhan v době končící dostavby katedrály a dlouhodobé úsilí o postavení nových důstojných varhan, které se v současnosti chýlí ke zdárnému konci. Výstava představuje také vývoj varhanářského řemesla a technické aspekty varhan, které jsou největším a nejsložitějším hudebním nástrojem. Nové svatovítské varhany vyrábí dílna renomovaného varhanáře Gerharda Grenzinga, která sídlí ve španělském El Papiolu. V předvečer Dne české státnosti 27. října odtamtud zazní první koncert na nový nástroj, který bude následně rozmontován a přepraven do Prahy. V katedrále pak bude opět sestaven a na jaře roku 2020 se odehraje první slavnostní koncert nových svatovítských varhan.
Sbírka na nové svatovítské varhany dosud vynesla částku přesahující 71,5 milionu korun, a je tedy vybráno již 90 procent z potřebné sumy. Do sbírky lze přispět i nadále – převodem na účet, dárcovskými SMS nebo adopcí píšťal, kterých zbývá asi 2500. Výstava je přístupná v Malé galerii v expozici Architektury, stavitelství a designu NTM do 31. března.
V polovině 19. století dospěla v historii se neustále vracející myšlenka dostavby svatovítské katedrály na podhoubí sílícího národní sebevědomí v založení Jednoty pro dostavbu katedrály. Vyvrcholením úsilí bylo uskutečnění úmyslů předchozích generací v podobě dostavby katedrály realizované po více než 500 letech v roce 1929 u příležitosti svatováclavského milénia. Do velkého prostoru staronového chrámu měly být pořízeny nové reprezentativní varhany. Plány nového nástroje spřádané od 20. let byly velkolepé, nástroj se měl stát ozdobou chrámu, a dokonce i největším chrámovým nástrojem na světě.
Velká očekávání však nemohla být naplněna, neboť nákladná dostavba chrámu a pořízení nezbytného vybavení interiéru katedrály vyčerpaly možnosti stavitelů. Bylo proto po delších jednáních rozhodnuto pořídit skromnější provizorní nástroj a postavení velkých varhan svěřit budoucím generacím. Varhany pak postavila v roce 1932 kutnohorská varhanářská firma Josefa Melzera.
Myšlenka postavení nových varhan však nezanikla, ale opakovaně se vynořovala, aby byla v důsledku nepříznivých celospolečenských událostí let válečných i poválečného uspořádání odložena na časy příznivější.
V současnosti slouží ve svatovítské katedrále k doprovodu bohoslužeb, ale i ke koncertům a k doprovodu slavnostních příležitostí provizorní nástroj z roku 1932. Tyto varhany jsou umístěny ve stísněných poměrech spodního patra boční, tzv. Wohlmuthovy kruchty v příčné lodi katedrály a neobsáhnou tak svým zvukem celý prostor katedrály. Na horním patře téže boční kruchty stojí kulisa varhanní skříně někdejších barokních varhan, jejichž stroj bohužel zanikl v prvních desetiletích 20. století. Prostor západní kruchty nad vchodem do katedrály, který je určen pro velké varhany, tak zůstává již téměř 100 let prázdný.
První kapitolu příběhu svatovítských varhan začal psát před pěti a půl staletím císař Karel IV., jenž byl velkým podporovatelem zpěvu i hudby a který nechal zhotovit do rozestavěné katedrály první varhany. Na počátku 16. století vznikly nové varhany, na které přispěl větší částkou král Vladislav Jagellonský.
Velký požár Prahy v roce 1541, který tyto varhany poškodil tak, že se zřítily do chrámu, přinesl nejen zmar katedrálního nástroje, ale zároveň i novou příležitost, která vyvrcholila postavením jednoho z divů tehdejšího křesťanského světa, slavných císařských Ferdinandových varhan, stavěných s malými přestávkami postupně čtyřmi varhanáři po dobu 12 let až do listopadu 1567. Nástroj se stal apoteózou renesančního varhanářství. Tento výjimečný nástroj přečkal všechna úskalí třicetileté války i vzestup nové barokní epochy, osudným se mu stal až požár katedrály 3. června 1757, jenž byl způsoben bombardováním Prahy pruským dělostřelectvem.
V roce 1762 postavil nové velké varhany tachovský varhanář Antonín Gartner, ty sloužily až do počátku 20. století. Po dostavbě katedrály v roce 1929 byly pořízeny nové, skromnější varhany, dodala je v roce 1932 kutnohorská firma Josefa Melzera. Tyto varhany slouží katedrále dodnes.
