„Toho si vezmu,“ prohlásila Libuška Šafránková, když poprvé spatřila v Činoherním klubu Josefa Abrháma. A jak řekla, tak i udělala. Vytvořili pak spolu dokonale sehraný pár a jejich lásku nemohlo nic rozdělit. Až smrt. A Abrhám, kterého ztráta jeho milované ženy zdrtila, odešel o necelý rok později za ní.
Zatímco jeho životní láska, o 14 let mladší Šafránková, se narodila v Brně, Abrhám přišel na svět o sto kilometrů dál, v baťovském Zlíně. Původně na herectví nepomýšlel, na to byl příliš plachý. Přemítal nad tím, že by se mohl stát farářem jako jeho dědeček, slovenský dramatik Jozef Hollý.
Jeho otec, majitel cihelny, zase počítal s tím, že mu jednoho dne předá svou živnost. Abrhám si jako dělník v cihelně v Kunovicích, kterou nakonec stejně o mnoho let později získal v restituci, dokonce vylepšoval kádrový posudek, aby se mohl přihlásit na vysokou školu. A také by mohl být slavným jazzovým pianistou, ale nakonec ho jeho talent přece jen dovedl přes dvouleté studium herectví v Bratislavě na DAMU. Naštěstí.
Nevěra
Po škole začínal v Divadle na Vinohradech a pak se na víc než čtvrtstoletí upsal Činohernímu klubu, kde strávil nejlepší roky své kariéry. A tam se také potkal se svou pozdější ženou. Bezhlavě se do ní zamiloval, ale v té době žil již několik let s tehdy populární zpěvačkou Naďou Urbánkovou. Nedokázal se s ní hned rozejít, a tak to téměř dva roky hrál na obě strany. Došlo to až tak daleko, že se o jeho nevěře Urbánková dozvěděla od své kadeřnice.
Všichni okolo ní to přitom už dávno věděli. I když to pro ni byla strašlivá rána, krátce po Šafránkové pohřbu prohlásila, že už se s tím dávno srovnala. „Pochopila jsem, že k sobě patřili naprosto a absolutně,“ řekla tehdy. V roce 1976 se tedy Abrhám s Šafránkovou vzali a rok po svatbě se jim narodil syn Josef, který je dnes režisérem. Jejich manželství jim vydrželo 45 let.
Lev i Thalie
Činoherní klub, kde to vše začalo, patřil v 70. letech k nejlepším divadelním scénám u nás, především díky režisérům Ladislavu Smočkovi a Janu Kačerovi a hercům, jako byl například Petr Čepek, Vladimír Pucholt, Jiří Kodet nebo Pavel Landovský. Ale Abrhám se proslavil i před kamerou.
Mezi jeho ikonické role patří záletný primář Blažej v seriálu Nemocnice na kraji města, psycholog Knotek v komedii Kulový blesk o „největší akci v dějinách stěhování“, knihkupec a falešný číšník Vrána ve Vrchní, prchni! nebo kníže Alexej v Konci starých časů.
Za roli Prokopa v muzikálu Šakalí léta získal Českého lva a v roce 2020 Cenu Thalie za celoživotní mistrovství. Jeho poslední rolí byl svatý Josef v pohádce Anděl Páně 2. Loni vznikla na Žižkově autobusová zastávka U Prdlavky, která připomíná jeho jízdy Velorexem v již zmiňované komedii o podvodníku vydávajícím se za vrchního.
„Moc mi chybíš!“
Podzim života jeho osudové ženy pronásledovala těžká choroba. První zápas s rakovinou v roce 2014 vyhrála, o sedm let později už to ale nedokázala. Po její smrti se žalem zdrcený Abrhám z jejich společné vily na pražském Spořilově přemístil k synovi do Liběchova nedaleko Mělníka. V domě, kde předtím prožil se svou manželkou tolik šťastných let, mu ji totiž vše připomínalo.
A z jejího odchodu se v podstatě už nikdy nevzpamatoval, sešel psychicky i fyzicky. Jeho rozpoložení mysli asi nejlépe charakterizoval nápis: „Moc mi chybíš,“ který nesla stuha na pohřebním věnci pro jeho lásku. Přežil ji o pouhých jedenáct měsíců
