Málokterý kalendář je natolik spjat svými názvy měsíců s přírodou, jako ten český. Vyjděte si někam za město, do volné krajiny a schválně si je zkuste pomaličku všechny vyjmenovat. Nemusíte pospíchat a vychutnejte si je. Pokud si nyní ťukáte významně na čelo, není to následek mé silvestrovské oslavy. Jen to zkuste. Krajina se vám začne měnit před očima. Březen, duben, květen. Cítíte, jak se příroda probouzí? Zkuste totéž s tím římským, či latinským. Kouzlo je pryč.
Latinské názvy měsíců se používají velmi často. Jen málo zemí se vzepřelo a ponechalo si názvy vlastní. Leden není výjimkou. Čiší z něho chlad, klid, spánek. Je to zvláštní, ale nejblíže k tomuto českému pojmenování je název ve finštině, která k indoevropským jazykům nepatří. Ani ten název leden, stejně jako finský ekvivalent tammikuu, v žádném jiném jazyce nenalezneme. Zatímco ten český význam je jasný, ten finský znamená střed, nebo také srdce, a ta druhá část je název pro slovo měsíc. Finové leden tedy považují za jakýsi střed polární zimy. V našem případě se jedná o slovanské názvy, z dob dávno minulých. Ale i u tak příbuzných jazyků jako je třeba polština či chorvatština, bychom našli odlišnosti. Pro Poláka je květen měsícem čtvrtým, pro Chorvata je říjen a listopad rovněž o měsíc dříve, než u nás. Slováci to vyřešili nejlépe, přijali latinské názvy.
Pro název Janarius, či Janus, musíme do dávné římské mytologie. Do doby, kdy na sedmi pahorcích pobíhali pouze vlci, a řeka Tiber protékala panenskou krajinou, kde lidská stopa byla vzácností. Byl uctíván jako bůh začátků a konců, bůh vrat, dveří, vchodů. Jeho význam pohasl se založením Říma. Stále však byl symbolem. Počátek sklizně, přechod z chlapeckého do mužského věku, přechod z barbarství do civilizace. Měl dvě tváře, jedna obrácená do budoucnosti, druhá do minulost. Janus pocházel z Thessálie v Řecku. Zplodil syna Tiberina, jednoho z uctívaných bohů řek. Ochránce řeky, která dodnes protéká středem věčného města.
Staří Římané kdysi počítali začátek roku od prvního března. Naše září neboli september, byl pro ně sedmý měsíc, stejně jako prosinec, december byl měsícem desátým. Tyto dávné názvy zůstaly dodnes. Od roku 135 př. n. l. se však počítá začátek roku od prvního ledna, jak se rozhodli moudří muži města Říma. Lze si jenom přát, aby pro naši zemi měl bůh Janus jenom jednu tvář. Tu příjemnější, která hledí do budoucnosti. Přeji všem krásný Nový rok.
