Bylo jen otázkou času, kdy nějaký zvídavý a všímavý člověk učiní první zářez do kosti, kmene stromu, kdy uváže první uzlík na koženém řemínku, vyryje rýhu do kamene. A při dalším východu Slunce či Měsíce znovu a znovu. Později byly tyto značky nahrazeny něčím trvalejším než zářez do kmene stromu. Nejdříve hliněné kruhové valy, později kamenné stavby a často i jednotlivé kameny, umístěné na významných pozorovacích místech v krajině.
Takové byly zřejmě začátky pranostik. Lidová slovesnost, která byla později zachycena i literárně a uchovala se do dnešních dnů. V naprosté většině se týká zemědělských prací a počasí, navazuje tedy na nejstarší počátky lidské civilizace. Stala se součástí kalendářů minulých dob, stejně jako součástí astrologických předpovědí.
V Čechách se slovo pranostika objevuje koncem 16. století. Pranostika, která popisuje pohyb Slunce po obloze, délku dne či noci, patří mezi nejpřesnější. Další pranostiky, například ta o Medardově kápi, jsou již spornější a nedá se na ně spolehnout absolutně, tak jako vždycky, když se jedná o počasí. No a pak ještě máme pranostiky, které jsou zcela nespolehlivé, jako třeba, když na Boží hod svítí slunce na oltář, bude úroda vína.
Podrobněji bychom si mohli vysvětlit dvě pranostiky. Jednu nepříliš známou a jednu všeobecně populární. V obou je však soustředěna mnohaletá lidská zkušenost. Na Ježíšovo narození, o bleší převalení. Vztahuje se k zimnímu slunovratu. Slunce vyjde či zapadne na obzoru v té nejzazší poloze a pak se zase, obrazně řečeno začne vracet. Tento zdánlivý pohyb je však v období slunovratů tak pomalý, že je vlastně nepozorovatelný.
Slunovrat nastane 21. prosince, a o tři dny později zasvítí hvězda nad Betlémem. To bleší převalení skutečně nastane, den se nepatrně prodlouží. To, co se nedá zjistit hned, dá se zjistit v delším časovém úseku. Slunce řekněme zapadlo na pravé straně kopce a o měsíc později na levé straně kopce. Stačilo pak tento časový úsek rozpůlit.
Lucie noci upije, ale dne nepřidá. To je to známější rčení. Vysvětlení nám poskytnou Keplerovy zákony. Země se nepohybuje po kružnici, nýbrž po elipse. Čím blíže ke Slunci, tím uhání rychleji. Nejblíže bývá kolem čtvrtého ledna. A zde nastává rozpor mezi rotací planety, které je stále stejná, a oběžnou rychlostí, která se každý den změní.
Kolem třináctého prosince Země letí již tak rychle, že se naše planeta zkrátka nestačí otočit na totéž místo včas, aby kompenzovala zvýšení rychlosti. Proto se zastaví zkracování dne. Ovšem následujícího dne se východ Slunce opozdí, protože Země za tu dobu opět zvýšila rychlost. Na tuto pranostiku je spolehnutí. Bude pravdivá i letos.
