Jedna z pověstí praví, že během bitvy na Bílé hoře 8. listopadu 1620 se stalo mnoho osobních tragédií. Například mladý Švéd Tor se rozhodl, že bude bojovat, aby si vydobyl trochu slávy. Na jeho cestách vojáka ho v Nizozemí potkala i láska, zamiloval se dívky Josefiny.
Ta ho přemlouvala, aby se do válečného tažení již nevracel. Když ji neposlechl, rozhodla se, že půjde s ním. Ve chvíli, kdy se dostali až k Praze, jeho oddíl spěchal pomoct stavovskému vojsku. Byl však obklíčen císařskými vojáky na koních a Tor byl zabit.
Josefina hledala jeho tělo a našla ho kousek od letohrádku a u jeho zdi byl i pochován. Josefina u hrobu seděla nepřetržitě několik dní, pak zmizela. Příští rok se u Torova hrobu objevila šípková růže. Rozrůstala se, až se z ní stal mohutný keř. Kdokoli se ho někdy pokusil zničit, postihlo ho neštěstí: nemoc, zranění nebo dokonce smrt blízkého.
Hvězda sloužila jako vojenské ležení
V suterénu letohrádku Hvězda je k vidění model bitvy na Bílé hoře, která se odehrála právě u jeho zdi na místě nazvaném Světlička. Od roku 1620 se tu ale uskutečnilo více bojů. Pokaždé, kdy cizácká vojska vtrhla do Prahy, sloužila Hvězda jako vojenské ležení a byla pleněna. Za vlády Josefa II. v 18. století zde byla zřízena bažantnice pro chov bažantů a letohrádek byl na jeho pokyn upraven jako sklad střelného prachu.
To trvalo až do roku 1874. V 19. století obora sloužila jako místo pro slavné červencové markétské poutě. Šlo o tradici vzniklou roku 1262, kdy se v době velkého sucha putovalo s ostatky svaté Markéty z Hrad- čan k Břevnovskému klášteru. Po slavnosti vždy opravdu nastaly deště. Každým rokem bylo procesí hlučnější a veselejší a jeho poutě se stále víc a víc vzdalovaly od kláštera. Nakonec se natrvalo přesídlily do obory, kde se konaly až do roku 1910. O dvaapadesát let později byly obora i letohrádek zapsány na seznam národních kulturních památek.
Časté královské honitby
Letohrádek Hvězda byl vybudován v letech 1555–1556. Jeho obora, tzv. Nová obora, je však starší, a to už z roku 1534, kdy ji založil Ferdinand I. na pozemku břevnovského kláštera v lese zvaném Malejov a do doby Marie Terezie se zde chovala lovná zvěř. Z toho důvodu se tu často konaly královské honitby. Až v roce 1797 si získala podobu, jakou má dodnes, tedy podobu anglického sadu se třemi alejemi.
I místo známé dnes jako Bílá hora, tedy podle pověstí to, kde se konala samotná bitva, se ale zapsalo do dějin. V roce 1920 zde vznikla prostá kamenná mohyla, která v té době byla nejvyšším bodem Prahy (381 m). Právě na tomto místě byla na dalších 300 let zpečetěna budoucnost českých zemí, které se tak dostaly do područí Habsburků.
Letohrádek koncipoval Ferdi- nand Tyrolský velmi promyšleně: velmi se zajímal o umění, alchymii, náboženství, vyznal se v principech harmonie, pro- porcí a symetrie, a především byl fascinován číselnou symbolikou. Hexagram, tedy šesticípá hvězda, vznikne spojením dvou rovnostranných trojúhelníků (dvou protikladných sil), čímž se vytvoří vzájemná harmonie. Hvězda, kometa, byla navíc předzvěstí narození Ježíše.
Vepsaná rozpažená postava
Pokud se z půdorysu odmyslí paprsek vyhrazený schodišti, jde o pentagram, do kterého se tradičně vpisovala rozpažená postava (viz Leonardo da Vinci). Rok položení základního kamene také nebyl čistě náhodný. Jde totiž o 311. lustrum (pětileté období) po narození Ježíše (311 x 5), ve starém Římě se po něm tradičně konaly očistné oběti. A nakonec čtyři úrovně stavby, jež značí čtyři živly: od podzemí až do druhého patra je to postupně země, voda, vzduch a oheň.
