Mezinárodní iniciativa tatérů se snaží svastiku rehabilitovat a vrátit jí její původní význam. Středobodem iniciativy je 13. listopad, na který připadá výročí úmrtí kanadského básníka a umělce ManWomana (1938 – 2012). Tento syn polské emigrantky, jejíž příbuzní byli zavražděni v Osvětimi, zasvětil svůj život právě svastice.
On sám měl prý ve svém životě několik zjevení, které ho přinutily věnovat se svastice více do hloubky. Postupem času zjistil, že se symbol opakuje napříč kulturami i kontinenty. Svastiku používají hinduisté, budhisté i severoameričtí indiáni.
V různých státech je navíc svastika vnímána odlišně. Například v Japonsku je známá pod pojmem manji. Symbol používají hlavně mladí lidé, umisťuje se na konec věty a dodává jí důraz. V roce 2016 bylo manji zvoleno za nejpoužívanější slovo roku mezi japonskými školačkami. Se svastikou také pracuje tradiční muslimské umění.
ManWoman cestoval po Kanadě i Evropě, kde šířil svou vizi. Jako tatér-samouk se stal vyhledávaným umělcem. Před svou smrtí v roce 2012 byl se svým dílem spokojen. „Jsem šťastný s cestou, kterou jsem si vybral, protože se mnou spojilo síly mnoho lidí,“ řekl.
Svastika jako čtyřlístek, byla i na bankovkách
Svastika byla za první světové války používána na strojích obou válčících stran jako letcův osobní symbol pro štěstí či talisman, stejně jako čtyřlístek či karetní eso. Nebyla ještě symbolem zla a zdá se, že měla šanci stát se symbolem neutrality. V roce 1917 Ruská prozatímní vláda natiskla bankovky, na kterých byla zobrazena pravotočivá svastika. Bankovky se však nedostaly nikdy do oběhu.
Období německého nacismu však nad svastikou vyneslo krutý ortel. Dnes je její používání zakázáno s odkazem právě na toto dějinné období. O pravém významu svastiky se toho dnes však příliš neví, nebo se o tom minimálně nemluví.
