Podnikatel, výrobce regionálních potravin a politik Ing. Pavel Šrámek bude v nadcházejících volbách lídrem ALIANCE PRO BUDOUCNOST v Plzeňském kraji. Čtyři roky jste působil v Poslanecké sněmovně, byl jste plzeňským zastupitelem. Proč jste se pod hlavičkou Aliance pro budoucnost, opět rozhodl vrátit se do politiky?
Tvrdím, že největším nepřítelem demokracie v naší zemi je chytrá a inteligentní většina, která je politicky pasivní, nechce do politiky, a tím umožňuje vládu agresivní a populistické menšině. Prostě „k vítězství zla stačí, když dobří lidé nebudou dělat nic“, jak řekl jeden slavný pán. Proto jdu do politiky, a proto má smysl politiku dělat. Nadávat v hospodě umí každý, ale něco udělat pro dobro lidí, nebát se a jít do toho, to už je těžší. Aliance pro budoucnost oslovila politiky z neparlamentních stran, kteří díky diskriminačnímu limitu 5 % nemají možnost dostat se do parlamentu. A je to škoda. Jedni tvrdí, že jsme jak pytel blech, já tvrdím, že víc hlav víc ví a hlavně, my nejsme strana jednoho muže, my jsme tým. U nás jsou lidé, kteří pracují nebo podnikají, mají zdravý selský rozum, a hlavně tvoříme tým, celek, kde každý má na starosti různé oblasti našeho života, je tzv. garantem. Já jsem garantem zahraniční politiky, zemědělské a životního prostředí.
Jste spolumajitelem úspěšné rodinné farmy Milknatur v Líních u Plzně, jste spoluzakladatelem a předsedou Agrární demokratické strany. Otázka je tedy jasná, je to podpora českých zemědělců, které byste se v případě Vašeho zvolení chtěl věnovat nejvíce?
Ano, ale nejen zemědělců. Podpora malých a středních podnikatelů, malých firem, farmářů a výrobců lokálních potravin, to je moje priorita pro práci v parlamentu. Dotace, když už je máme, musí jít především těm malým a středním, ti velcí je nepotřebují, ti jsou v zisku i bez dotací. Navíc podpora by měla směřovat na produkci čerstvých lokálních potravin, stejně jako je tomu například v Rakousku, Švýcarsku nebo sousedním Bavorsku. V těchto zemích si lokální malé a střední podnikatele přímo hýčkají, nehází jim klacky pod nohy jako u nás. Můj kolega farmář z Bavorska má ročně tak maximálně 3 kontroly na své farmě, my běžně kolem 30 i více, podle toho, komu vadíte, komu konkurujete. Ten pak na vás anonymně posílá kontroly a státní orgány. A věřte nebo ne, prý i na anonymní udání musí naše orgány konat. Tyto zákony pochází zřejmě ještě z dob komunismu nebo možná z dob Rakouska-Uherska. Na to vše bych se chtěl v parlamentu zaměřit a pomoci českým podnikatelům, aby jejich výrobky měli šanci u lokálních spotřebitelů.
Co dělat proto, aby se situace českých zemědělců zlepšila? Proč supermarkety v sezóně prodávají například třešně dovážené z Turecka a nenabídnou třešně vypěstované v regionu ? Například Sady Nebílovy na Plzeňsku letos kvůli nepřiměřeným požadavkům velkoobchodů na průměr třešní i na cenu vsadily výhradně na prodej ze dvora a letos i na samosběr. Je tohle cesta?
Na to nelze odpovědět v několika větách, problém je komplexní. U nás není podpora, a tedy dotace na výrobu regionálních potravin jako v jiných zemích, proto pak nákladově nemůžeme konkurovat silně dotovaným dováženým potravinám jak z EU zemí, tak např. z Turecka. My u nás vydáváme miliardy na podpory tzv. „energetických“ plodin, místo abychom je nasměřovali právě na výrobu čerstvých a zdravých regionálních potravin. Velcí výrobci a politici o toto nemají vůbec žádný zájem, a proto je tak těžké se na tomto trhu prosadit. Česko se vydalo cestou velkoprůmyslu, agrobaronů a obrovských potravinářských kombinátů. To není správná cesta, stačí se zajet podívat např. do Rakouska, Švýcarska nebo sousedního Bavorska. Lokální potraviny tam mají zelenou, jsou čerstvé, a hlavně z regionu, nemusí cestovat tisíce kilometrů v kamionech po celém světě „stříkané“ chemikáliemi, aby dlouho vydržely a nezkazily se. Jablka z nebílovských sadů jsou přeci naprosto unikátní pro Plzeňáky než jablka z Polska či Španělska. Svádět vše na spotřebitele není fér, silně dotovaným potravinám v supermarketech prostě konkurovat nelze. Nedává ale vůbec žádný smysl nechat si sem vozit třešně z Turecka nebo jablka z Polska a nechat si tím likvidovat domácí produkci, potlačovat domácí farmáře. To chci změnit a to zásadně.
Jaké vidíte největší problémy v našem Plzeňském kraji, za který kandidujete?
Je třeba zvýšit podporu malým a středním podnikatelům, živnostníkům, aby i oni se mohli ucházet např. o veřejné zakázky. Zjednodušení administrativy, a především, snížení nesmyslných kontrol státních orgánů. To samé platí i pro občany, které stát neustále bombarduje různými zákazy a příkazy. Stát má být služba, jednoduchá a funkční, a měla by lidem život usnadňovat a ne komplikovat. Mnoho těchto orgánů funguje na krajské úrovni a je to tedy i o lidech, kteří v nich pracují. Pokus o centralizace naší země, není cesta prosperity do budoucnosti. Je to cesta k autoritářskému a nepřátelskému státu, i to chceme změnit. Lokalizace, ne globalizace, to je moje vize.
V září se vrátí děti do škol, lidé z dovolených – scénáře týkající se případné další vlny pandemii jsou různé. Myslíte si, že opět může dojít k případných lockdownům, uzavírání škol apod.?
My jsme měli školy zavřené nejdéle v celé Evropě. To už se nikdy nesmí opakovat, to byl hřích, který naše vláda spáchala na našich dětech. Žádná masová epidemická situace ve školách nenastala, pro tyto fatální uzávěry škol nebyl důvod a jsem přesvědčen, že ani v budoucnu nenastane. Děti mají silnou imunitu a přizpůsobivost, to věděli všichni po celé Evropě, jen naši politici nemají děti moc rádi. Výskyt nákazy mezi dětmi byl naprosto minimální, děti nebyly a ani nejsou riziková skupina. Bylo to jen zbytečné šíření strachu z toho, že by snad děti mohly vir roznášet. Obrovské montovny s tisíci pracovníků zůstaly otevřené a třídy ve školách ne? To byl skandál. Někdo chválí distanční výuku online. Já ale ze své zkušenosti vím, že se to s klasickou výukou vůbec nedá srovnat. Děti navíc potřebují kolektiv, sociální kontakty, hrát si, potkávat se, soupeřit mezi sebou, sportovat a chodit na kroužky, toto všechno je naprosto nezastupitelné. Online, virtuální svět, obézní děti u počítačů, pasivní sledování online výuky, to není a neměla by být naše budoucnost, děti mají emoce a nejsou to stroje. Naše děti jsou naše budoucnost.
Zdroj: vlastní zdroj
