Proč zrovna od nového roku?
První skupinou předsevzetí bývá touha s něčím v životě skoncovat – přestat kouřit, přestat se přejídat, prostě přestat dělat věci, které nám jednoduše vadí. Druhou skupinu tvoří předsevzetí, která nám naopak mají pomoci nový zvyk v našem životě zakořenit – budu pravidelně jíst a zhubnu, budu pravidelně cvičit, začnu běhat, budu se více věnovat rodině… Proč jsou předsevzetí dobrá?
Jednou z hlavních výhod novoročních předsevzetí je, že se na ně můžeme během volných svátečních dnů řádně připravit a nový rok můžeme začít s čistým štítem. Přelom roku je pro předsevzetí ideálním obdobím, protože během všedních dnů, plných rutiny a starostí, by bylo těžké začít z ničeho nic dělat něco jinak. Ačkoliv to samozřejmě není vůbec nejdůležitější, i přesto většina z nás potřebuje ke změně určitý přelomový bod – od zítřka, od pondělka, od příštího měsíce. Nový rok je pro mnoho z nás bodem nejvýznamnějším.
Co je ale největší překážkou v naplnění našich novoročních předsevzetí? Většinou je to slabá vůle, kdy po prvních částečných nezdarech celé úsilí končí. A to je velká škoda.
Nepřeceňujte své síly
Většina z nás svá předsevzetí dlouho plnit nevydrží. Co je tedy největší překážkou v jejich plnění?
Přehnané požadavky na vlastní vůli, která nám většinou chybí. Zakázat si úplně sladké, když jsme ještě včera odpoledne spořádali mísu cukroví, je nesmysl. Lidé s pevnou vůlí předsevzetí ani nepotřebují, protože své vůli dělají věci, které chtějí.
Představte si, že naše vůle funguje podobně jako svaly. Chceme-li mít silné svaly, musíme pravidelně cvičit. Co kdybyste šli jednou cvičit do posilovny a chtěli zvednout těžké činky? Neuzvednete je, jen se strháte. A vaše svaly to neposílí, spíše to uškodí.
Stejné je to i s vůlí. Většina z nás dělá zásadní chybu v tom, že přecení své schopnosti a dávají si předsevzetí neúnosná.
Skromnější a reálnější cíl
Nedávejte si nereálné cíle, stanovte si skromnější a reálnější cíl. Neříkejte si, že každý den uběhnete kilometr. Určete si, že se dvakrát za týden převléknete do sportovního a uběhnete třeba jen dvě stě, tři sta metrů. Pokud návyk zopakujete dvacetkrát, dostane se vám do krve. Základ zakořenění návyku není v kvantitě, ale v opakování a systematickém dodržování. Pokud jednou z návyku vypadnete, nezouvejte. Snažte se však k němu co nejdříve vrátit a začněte opět malými sousty.
K vašemu snažení si najděte zpětnou vazbu. Zaznamenávejte si, kdy jste své předsevzetí dodrželi a kdy ne. I když jednou vynecháte, je důležité pokračovat a toto klopýtnutí si zaznamenat. Uvidíte, že dlouhodobě budou klopýtání ubývat a váš návyk vám nejen posílí vůli, ale do budoucna zvýší šanci zakořenit si další a další předsevzetí.
