Lumpajda, Šupajda, Juchajda, Chcípajda, Chrupajda a Chlupajda. To jsou upajdy, které se zrodily v hlavě učitelky Marcely Šedivé. Žily s ní tak dlouho, až o nich napsala Pohádku o upajdách, kterým vtiskla i tváře. Vznikly tak malé bytůstky, které mohou potěšit srdce především dětí.
Jak uvádí anotace nakladatelství Vašut, které knihu vydalo, malé potvůrky vylezly z nory Ponury na řece pod Dvojkopce. Upajdy jsou mrštné a rychlé jako veverky a velké jako skřítkové.
„Je to pohádka a zároveň příběh, který hravým jazykem rozvíjí dětskou fantazii a tříbí smysl pro češtinu, na což se poslední dobou u dětí často zapomíná. Není divu, že v případě upajd to neplatí. Jejich maminkou je Marcela Šedivá, která na základní škole už roky učí český jazyk a výtvarnou výchovu ‒ a sama také svoji knížku ilustrovala. Pohádka o upajdách je její prvotinou. Je to příběh, který ‒ jak potvrdili čtenáři z řad rodičů, kteří dostali první výtisky ještě před oficiálním vydáním ‒ se dobře čte před spaním, aniž by děti usnuly dřív, než je to žádoucí,“ je též uvedeno v anotaci.
Mrštné a rychlé potvůrky
Marcela Šedivá pro Náš REGION uvedla, že poprvé na upajdy narazila v Českém ráji, pod Hrubou Skálou, kde byla s tehdy malými synovci. Všichni při výletu pajdali, a tak je Marcela oslovila „vy malé upajdy“. Léta plynula jako voda, z malých synovců jsou dospělí lidé, a tak autorka knížku věnovala již jejich a svým dětem.
„Že jste ještě neslyšeli o upajdách? Kdo to vlastně jsou ty upajdy? Jsou to takové malé potvůrky, mrštné a rychlé třeba jako veverky a velké jako… třeba jako skřítkové. Ale skřítkové to nejsou, kdepak, a strašidla také ne, i když se někdy dokáží strašidelně tvářit,“ uvedla. A jména upajd? Ke každé její jméno sedí, charakterizuje to, jaká je.
Rozmanité příběhy
„Rády si hrají, vozí se na tobogánu a plavou v řece, v jejímž břehu mají svoje nory. A taky mají moc rády svůj rododendron, na kterém se jim zdají krásné sny. Jsou velmi zvídavé a statečné, a tak, když jednu z nich vyšplouchne z nory velká voda, neváhají a vyrazí ji hledat. A o tom, co všechno na svojí velké výpravě najdou, je náš příběh,“ dodala autorka.
Roztomilé postavičky prožívají rozmanité příběhy a slušelo by jim to kupříkladu i v rámci televizních Večerníčků. Mimochodem – není asi náhodou, že jejich autorka je ze stejné generace jako Večerníček. I proto má blízko k dětským duším, kterým rozumí. Než šla knížka do tisku, vyzkoušela, jaké děti osloví, pro jaký věk je pohádka nejvhodnější. „Příběhu rozuměly už šestileté děti. A horní hranice? 60+,“ uvedla. Ti, které pohádka zaujme, se mohou těšit na pokračování. Už se na něm pracuje.
Zdroj: Marcela Šedivá
