Málem se neprobudila. Tereza se přiotrávila plynem a zažila klinickou smrt. Co bude po smrti?

15.8.2018
Andrea Cerqueirová

Bylo pro ni silné, když se probudila v nemocnici. „Bylo těžké vzpamatovat se, byla jsem pod vlivem léků, brala jsem jich opravdu hodně,“ řekla. Pamatovala si sny, které se jí zdály v kómatu. „Zdálo se mi, že někdo ubližuje příbuzným nebo že mi zemřel bratr,“ uvedla. Když se probudila, říkala rodičům, že bratr je mrtvý, maminka jí vysvětlovala, že žije. „Zdálo se mi i o tom, že někdo ubližuje mně. Nevím, zda to mělo souvislost s tím, že mě intubovali, zdálo se mi, že mi někdo něco dělá s krkem,“ dodala ke snům.

FOTO: Tereza Provazníková

Tereza Provazníková - Tereza Provazníková – foto archiv Terezy ProvazníkovéTereza Provazníková - Tereza Provazníková – vpravo – foto archiv Terezy ProvazníkovéTereza Provazníková - Tereza Provazníková 2 – foto archiv Terezy Provazníkové

Pocta českému zdravotnictví

Když se probudila, nastaly komplikace, měla zápal plic, trvalo ještě deset dnů, než se dala jakžtakž dohromady, v nemocnici na ARO strávila celkem měsíc. „Pamatuji si hlavně poslední týden, jinak mám všechno v mlze,“ řekla. Začala se poté, co prožila klinickou smrt a něco se jí zdálo, bát méně definitivní smrti? „Spíš jsem ji začala brát tak, že nás čeká každého, vím, že někdy přijde. Je to věc, která se děje dennodenně,“ uvedla.

Vystupovala z tramvaje a probudila se až na nemocničním sále. Autentický příběh ženy, která přežila klinickou smrt

Loni v listopadu uplynuly od události čtyři roky, nyní to je tedy více než čtyři a půl roku. „Nehodu jsem přežila díky tomu, že jsem byla mladá a zdravá. Kdybych byla nemocná nebo měla cukrovku, pravděpodobnost přežití by se zmenšila, už tak to byla jen dvě procenta. Nebýt českého zdravotnictví, nebyla bych tady. Jsem ráda za české zdravotnictví. Každému mohu doporučit nemocnici na Karlově náměstí nemocnici, všichni tam byli skvělí, hodní a vstřícní, moc mi pomáhala i rodina, chodili za mnou přátelé,“ vzpomíná.

Tomáš zažil klinickou smrt. Zemřel na 70 minut, mluvil s mrtvými. Dnes žije normální život

Svou zkušeností chce pomoci jiným

Teď žije normální život – nemá žádná následky a jednou za rok chodí na kontrolu právě do nemocnice na Karlovo náměstí. „Jinak chodím do práce, mám partnera, začala jsem dálkově studovat vysokou školu, nenudím se,“ uvedla. Připojila ke spolku, založeného Marií Frýdmanovou a dalšími, Znovu do života, který se snaží lidem, kteří prožili klinickou smrt, pomáhat. Věra Provazníková byla jedním ze zakladatelů.

Blížil jsem se k ostrovu se zemřelými rodiči. Volali, že můj čas teprve přijde, vzpomíná Jan na klinickou smrt

„Když bude něco potřeba, ráda pomohu, nedělá mi problém bavit se s lidmi,“ řekla. Lidé po klinické smrti potřebují podle jejích slov ze začátku fyzickou pomoc a velmi důležitá je pomoc psychická. „Když jim budu vyprávět svůj příběh, uvidí, že v tom nejsou sami,“ uzavřela.



Nepřehlédněte