Expozice v prvním a druhém patře Pelléovy vily ukazuje reprezentativní kolekci 150 obrazů, kreseb a plakátů žádaného kreslíře. Jde o ilustrace k dobrodružným příběhům Jaroslava Foglara, Otakara Batličky, ilustrace ze starých časopisů nebo reklamní tvorbu pro české podniky. Vystaveny jsou též autorovy osobní předměty a soukromá korespondence.
Bohumil Konečný, který se podepisoval přezdívkou Bimba, se narodil před sto lety, 19. dubna 1918, v Plzni. Od dětství se projevoval jeho výrazný kreslířský talent, který rozvinul studiem na AVU u profesora (a rektora školy) Jakuba Obrovského, muže mnoha talentů, kterého známe především jako sochaře. Studium ukončila nacistické okupace a uzavření českých vysokých škol.
Bimbova válečná i poválečná tvorba se nese v duchu převážně časopiseckých obálek a ilustrací pro tituly jako Ahoj, Rozruch, Humoristické listy nebo Mladý hlasatel, pro kterého ilustroval zejména dobrodružné povídky Otakara Batličky.
Za známé dílo Bohumila Konečného lze považovat obálku časopisu Vpřed s Rychlými šípy ve Stínadlech z roku 1946. Ale spolupráce na Rychlých šípech kvůli Foglarovi ztroskotala.
Tak se jeho nejznámějším dílem stala Zuzanka a její svět, komiks, který byl v roce 1948 zakázán.
Komiks, který patří k zásadním milníkům domácí komiksové tvorby, byl ve své době nesmírně populární. Nad jeho tvorbou se Bimba sešel se scenáristou Jaroslavem Přibíkem. Ti dva vnesli do českého obrázkového seriálu poprvé (a na dlouhou dobu naposledy) žánr romantické vztahové ságy. Zároveň příhody sličné kadeřnice a jejího milého pozoruhodně reflektují dobu svého vzniku na přelomu let 1947 a 1948, kdy se naše země začala nezadržitelně propadat do časů komunistické nesvobody.
Po válce Bimba plně rozvinul bravurní kreslířskou techniku, kterou piloval od 40. let ve Zlíně jako reklamní ilustrátor firmy Baťa, a kterou následně naplno akcentoval v propagační tvorbě v podobě plakátů pro výrobky primárně určené k exportu.
Vrcholem pak byly často humoristicky pojaté plakáty ve stylu Pin Up Girls typických pro období rodící se pop kultury a vzrůstajícího vlivu sex symbolů Ameriky 50. let.
Jeho kariéru fatálně poznamenala známost s Petrem Sadeckým, na jehož objednávku Konečný společně se Zdeňkem Burianem namalovali komiksový příběh o bojovnici Amazoně. Sadecký následně emigroval do Londýna, kam s sebou odvezl i originály kreseb. Později postavě svévolně dokreslil rudé hvězdy a bezděčně tak stvořil revoluční Octobrianu. I přesto, že fabulace vzala brzy za své, různé transformace Octobriany nabraly celosvětově na takové síle, až se dá hovořit o kultu. Pro Konečného však složitá geneze skandálu s Octobrianou znamenala konec kariéry. Komunistický režim mu na řadu let znemožnil oficiálně publikovat.
Drahošovi boj o hrad nevyšel. Teď usiluje o křeslo senátora Prahy 4 a kritizuje uzavření Budějovické
Bohumil Bimba Konečný zemřel krátce po sametu v roce 1990 v Kožlanech u Plzně (které známe i jako rodiště Edvarda Beneše).
Generál Pellé a Velká válka
O prvním a druhém patře Pelléovy vily jsme nemluvili náhodou.
Přízemí reprezentativní vily od architekta Rudolfa Koukoly totiž zabírá expozice ke stému výročí založení ČSR. Připomíná tuto událost ve spojení s osobností generála Maurice Pellé, který na žádost prezidenta Masaryka pomáhal budovat strukturu moderní armády nového státu. Pellé je tu představen zároveň jako bravurní kreslíř, zaznamenávající krajiny a umělecké památky svých cest, ale i jako člověk kulturního rozhledu, navazujícího v Čechách kontakty s umělci, jako byl například Alfons Mucha, František Kupka, Josef Mařatka a konečně Zdenka Baunerová, jejíž neteř Jarmilu si vzal za manželku.
Výstava Generál Pellé a čeští umělci ve Velké válce zároveň připomíná první světovou válku, která ke vzniku republiky vedla a která byla umělecky zachycena mnoha českými malíři a sochaři jako byli František Kupka, Josef Váchal, Viktor Preissig, Otakar Nejedlý, Emil Filla, Otto Gutfreund a řadou dalších, jejichž díla najdete na výstavě. Ta končí o den později, v neděli 11. listopadu.
Maurice César Joseph Pellé (1863 Douai – 1924 Toulon) byl francouzský voják. Když končil první celosvětový konflikt, velel k 5. armádnímu sboru v pozici divizního generála. V lednu 1919 byl jmenován do čela francouzské vojenské mise v ČSR, a to díky svým organizačním schopnostem a skvělé znalosti němčiny. Dne 13. února 1919 přijel do Prahy a o čtyři dny později se stal náčelníkem Hlavního štábu branné moci. Kvůli kritické situaci na východních hranicích nového státu, kde českoslovenští vojáci bojovali proti Maďarům, byl dne 4. června jmenován vrchním velitelem československé armády, kterým zůstal do října 1919. Podařilo se mu vybudovat struktury generálního štábu a podpořit zavedení všeobecné vojenské služby.
V lednu 1921 se stal vysokým komisařem Francie v tureckém Istanbulu. V dubnu 1921 se vrátil do Prahy, aby se zde oženil s Járou Braunerovou, matkou jeho dcery Maryšky. Jeho zdravotní stav se kvůli pracovní zátěži zhoršoval, nakonec se vydal na léčebný pobyt na jih Francie, kde v březnu 1924 zemřel. Byl pohřben ve vojenské kapli v pařížské Invalidovně.
Na Pelléovu počest je nazvána ulice v Praze – Bubenči, kde se nachází Pelléova vila, obdobně jako ulice ve středočeských Dobřichovicích, kde má vilu rodina jeho manželky.
