Za dvacet devět dnů ujel šest set čtyřicet kilometrů na invalidním vozíku, když se vydal po Svatojakubské cestě (španělsky Camino de Santiago) z města Logroño ke hrobu svatého Jakuba staršího do katedrály v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Splnil si tak svůj sen!
Honza má tři děti a žije ve východních Čechách. V roce 2003, krátce poté, co se oženil, mu lékař diagnostikoval roztroušenou sklerózu. Vždycky miloval turistiku, prochodil celou Šumavu, a když si vzal něco do hlavy, dosáhl toho. Posledních několik let sedí na invalidním vozíku, ale sám říká, že je stejný rošťák, jako dřív. Jen má některé věci složitější. „Dokud člověk žije, měl by dělat, co chce a neměl by nad sebou lámat hůl,“ říká.
Myslí na druhé
Díky své pevné víře a vůli se rozhodl uskutečnit dlouhou pouť i proto, aby rozšířil povědomí o životě s roztroušenou sklerózou a ukázal, že i na vozíku je možné plnit své sny a žít plnohodnotný život. Za obrovské podpory přátel a podpůrného týmu vznikl z průběhu cesty dokumentární film režisérky Evy Toulové nazvaný příznačně – Camino na kolečkách. „Nechtěli jsme, aby to byl smutný dokument,“ řekl. „Cítil jsem povinnost to udělat pro vozíčkáře a ukázat jim, že na vozíku život nekončí,“ říká. „Kdybych řekl, že to byla jednoduchá cesta, tak bych tvrdil nepravdu a maminka mi říkala, že lhát se nemá. Bylo to složité, říkám to upřímně. Jsem vděčný celému týmu Camina na kolečkách, že tam se mnou byli, že mi pomohli, že mě táhli na mechanickém vozíku, když to nešlo jet na elektrickém.“ Honzovým cílem pouti bylo dojet do katedrály s prosbou o zpomalení průběhu nemoci. Díky kamarádům si tenhle sen mohl splnit.
Odvaha a pokora
Hodinu a půl trvající film ukazuje devítičlenný tým na neuvěřitelně náročné cestě pro zdravého člověka, natož pro vozíčkáře. Když kola vozíku, obalená blátem, nechtěla jet ani tam ani zpět, když pařilo slunce nebo všechny bičoval déšť, ti všichni byli plni rozhodnosti, opravdovosti, odvahy a pokory. Obrovské nasazení týmu bylo jako dechbeoucí mozaika.
Vedle producenta, vůdce akce a známého českého poutníka Petra Hirsche a dalších, neméně důležitých článků týmu, se na pouť vydal i Honzův devítiletý syn Jenda, který během cesty oslavil desáté narozeniny. „Jenda ušel celých šest set čtyřicet kilometrů po svých. A on ve svých deseti letech má můj obdiv, před ním bych měl já smeknout,“ říká hrdý otec. „Předpokládám, že si vezme inspiraci a pochopí, že se dá dělat všechno, stačí jen chtít.“ Vzhledem k tomu, že má Honza ještě další dvě děti – Markétu (13) a Jonáše (8), netají se tím, že bude muset vymyslet další dvě cesty.
Není čas ztrácet čas
Camino na kolečkách se objevilo na plátnech kin čtyři měsíce po návratu z náročného avšak krásného a smysluplného putování. Slavnostní premiéra proběhla v polovině října 2017 a od té doby se film promítá na mnoha místech republiky, často i za účasti Honzy a jeho týmu. A není to jen tuzemský zájem. „Ve Španělsku jsme získali první místo za nejlepší dokument za měsíc březen v rámci Barcelona Plane Film Festivalu,“ říká režisérka Eva Toulová. „Měli jsme z toho všichni velkou radost, a tak trochu nás to nakoplo k tomu pokusit se zúčastnit co nejvíce festivalů. Třeba v Mexiku jsme se dostali do výběru 4° Festival Cinematográfico de Mérida a uvidíme, co nás čeká dál.“
Co bude dál, se uvidí, ale Honza jistě vymyslí další akci. Protože říká, že není čas ztrácet čas. A dodává: „Když už, tak teď.“
