Předurčenost, nezvratnost, nevyhnutelnost – osudu či nemoci. Máme nějakou možnost ovlivnit to, co jsme dostali do vínku? Dovolte mi dnes malou medicínskou úvahu šmrncnutou metafyzikou.
Na jedné straně tábor vědecký, vyžadující fakta, experimenty, data, studie, výzkumy. Na straně druhé tábor lidí, kteří svou pozornost upínají na duši, na to nepostižitelné, na vesmírné zákony. Pojďme se oprostit od klišé, díky kterým nám možná před očima vyvstává obraz seriózního vousatého vědce s brýlemi a bílým pláštěm, proti kterému tančí usměvavá rozevlátá žena s dlouhou sukní a rozpuštěnými vlasy. Když někdo používá pojmy „karma“ nebo „osud“, proč by měl být brán méně vážně než ten, kdo používá výraz „geny“?
Napadlo mě to vlastně docela nedávno – tak často jsme konfrontováni s tím, že s některými věcmi ve svém životě prostě nehneme. Buď vůbec, nebo jen velmi málo. Ať už na úrovni tělesné nebo psychické. Někdo řekne karma, někdo řekne genetika, ale důsledek je přece stejný! Jak z toho ven?
Pepa pije pivo
Občas dávám příklad pana Pepy, který se vůbec nestará o své zdraví – celý den se válí na gauči, ze zeleniny zná jen smažené brambůrky, pitný režim sestává z piva, kouří jako fabrika… a podívejte se – Pepa je zdravý jako rybička! Za posledních dvacet let nebyl u doktora, nic ho nebolí, je to skoro olympijský vítěz!
Tak proč bych se já měl zajímat o nějaký zdravý životní styl? Vždyť je to otravné – odříkat si, nedopřávat si dobrůtky, co mám rád, chroupat mrkev, hýbat se když se mi nechce… Funguje vůbec ten zdravý životní styl, nebo tedy ne?
Odpověď je v genech!
Neboli v karmě. Pan Pepa má velice pravděpodobně velmi dobrou genetickou výbavu, „tuhý kořínek“, prostě dobrou karmu, která mu zajišťuje, že i přes svůj úděsný životní styl se těší relativně dobrému zdraví. Ovšem jedinec s odlišnou genetickou výbavou, prostě s normální výbavou, by po několika měsících takové životosprávy rozhodně nepřekypoval zdravím.
Takových Pepů jsem ostatně viděla dost – jsou pořád tak zdraví a zdraví, až jednoho dne „zničehonic“ dostanou infarkt nebo mrtvici. Kdyby raději své skvělé genetické výbavy využili k tomu, aby se ve zdraví a pohodě dožili stovky!
Změním, nezměním…
Inu, můžete říct, že je diskutabilní, jestli žít raději naplno a zemřít mladý, nebo se snažit o co nejlepší zdravotní stav a dožít se vysokého věku. A dožít se ho ve zdraví – ne v nemoci.
To je velký rozdíl! Hlavní myšlenkou ale zůstává to, že naše geny neboli karma nás jistě ovlivňují do značné míry, ale zároveň máme možnost se svým darem zacházet buď lépe nebo hůře.
Takže jistá nevyhnutelnost tu zjevně existuje, nicméně není nezvratitelná. Pevně věřím tomu, že máme schopnost a dá se říci i povinnost udělat ze sebe tu nejlepší verzi svého já.
Přeji vám stálé zdraví!
