Od prvního ročníku legendárního trutnovského festivalu uplynulo čtyřicet let. Tenkrát ho rozehnala státní policie a i dnes se svým duchem pospolitosti a spiklenectví pramenícím z undergroundových kořenů naráží na současný establishment a je možné, že brzy bude muset jít zase „o dům dál“. Nic to však nemění na jeho atmosféře plné radosti a svobody, kterou podle zakladatele festivalu „Geronima“ Věcheta těžko jinde zažijete.
Váš festival letos slaví čtyřicáté narozeniny…
Není to tak zcela „po čtyřicáté“, ale čtyřicet let od prvního pokusu v nesvobodných časech o nezávislý a svobodný festival. Když nám totiž v začátcích 1984 a 1987 naše setkání rozehnali estébáci a pozatýkali nás, tak některé roky nebyly. V roce ’98 jsem pak odjel k Indiánům za Velkou vodu, to byla další pauza. Také, když jsme po roce 2016 odešli do exilu, chvíli jsme kočovali a pak se usadili u Sun River, kde jsme našli skvělá loviště pro naše vigvamy. Během covidu jsme byli jediný festival s 50 kapelami, který se uskutečnil době navzdory. Vloni jsme se vrátili z moravského exilu pod hory. Byl to festival shledání a souznění.
Čtyřicet let s festivalem. Jaký to je pocit?
Často slyším z různých stran, že bychom o tom už měli napsat knihu. Zřejmě to asi dozrálo skutečně do legendy, jak říkáš. To naše festivalové pow-wow tvořili a spoluvytvářeli především lidi – naše squaw a spolubojovníci, návštěvníci, kteří se od počátku na něm podíleli. Nepřímo jej ovlivňují i události, které procházely okolo. Má asi i ojedinělého ducha a historii, která nemá zřejmě v Evropě obdoby. Žije a rozdává radost i přesto, že jej rozháněli komunističtí estébaci nebo se po něm vozil novodobý establishment s jeho různými záměry. V současnosti nás například dobíhají rozhodnutí minulého starosty. Za jeho vlády totiž radnice vyčlenila okolní pozemky s celým zázemím, bez nichž se festival našeho rozsahu neobejde, do průmyslové a komerční zástavby. Dnes má konkrétní vlastníky, a ti mají své stavební záměry. Festival Trutnov proslavil, ale vedení města udělá z pozemků – zemědělské půdy a luk, kde se koná, stavební parcely. Člověk zvenčí to nechápe. Vtipným paradoxem je, že v době, když nám policajti rozháněli festival, seděl bývalý starosta pod Krajským národním výborem, kde byli, jak známo, jen ti prověření. Dnes pro změnu sedí v Parlamentu.
Co všechno se za tu dobu změnilo ve tvém životě?
Hodně. Bylo by to na několik večerů. Nevím, co je nuda. Potloukám se různě na cestách i po školách, teď zrovna na teologické fakultě v Olomouci, která je skvělá. Mimo jiné bude mít i svůj debatní stan na festivalu. Až dnes občas lehce zamrzí, že bolševik udělal vše pro to, aby tě nenechal studovat. Teď je protivníkem čas. Ale vše mělo svůj smysl. Disidentské stezky i ilegální bytové semináře a koncerty po stodolách. Leccos se změnilo i ve společnosti. Kulisy a herci se sice proměnili, ale praxe mnohých v politice a mentalita lidí zůstává stejná a novodobé praktiky někdy kopírují ty totalitní.
A v souvislosti s festivalem?
Po Listopadu jsme udělali první festival ve svobodných časech, a tím to mělo skončit. Jenže celý rok jsem stále odpovídal na to, co bude. A zase svoji roli sehráli policajti, když v zimě na přelomu roku ’91/92 vtrhli do místního klubu a přerušili koncert Psích vojáků. Lidi perlustrovali, vytahovali je ven a tahali po zemi, jak smyslů zbavení a za starých časů. Bouchli jsme ve výčepu s kapelou do stolu: Tak jim v létě provětráme pérka. A stalo se. Od léta ’92 to už vše běželo s železnou pravidelností. V té době žádné velké zkušenosti s několikadenními festivaly tohoto druhu nebyly. Policajti měli pohotovost, žádné dovolené. Mezitím stejný StBák, který mi sebral pas, mi jej již v jiné funkci vracel zpět a otevřely se dveře „nomádství“ ve stopách Jacka Keroucka. Cesty pravdy, lásky a poznání – od Indiánů po Indii. Vše se pak dříve nebo později vždy odrazilo v Duchu festivalu. A tyto prvky různých kultur jsou na něm patrné dodnes.
Ano, váš festival není jen o hudbě, ale má poměrně široký přesah…
Naše pow-wow je vlastně jedna velká slavnost. Větší festival radosti a setkávání, v jehož těle je několik malých festivalů a ostrůvků prolínajících se kultur, které tepou jak jeden organismus. Například nedaleko Hare Krishna Campu i s vegetariánskou jídelnou, který je u nás již od roku 1999, probíhají pravidelně na hlavním pódiu ekumenické Open Air Bohoslužby. Jako na jediném festivalu. O kousek dál bubnují indoši nebo zpívají vinaři s folklorem ze Slovácka. Do toho procházejí zpívající mniši nebo bačuje cimbálovka. V Undergroundovém stanu probíhají koncerty, ale i debaty na různá společenská, kulturní a politická témata. Součástí je klidová zóna s vesnicí míru a přátelství mezi stromy a dobrými travami, hvězdárnou, výstavami nebo indiánským táborem. Nově jsme vytvořili Poetický stan a Dětský tábor s výtvarnými dílnami, kde můžeš svěřit své potomky odborné péči. Je to už festival, kam přijíždějí lidé napříč generacemi, i celé rodiny s dětmi. A je třeba dbát také na ně a jejich ducha.
A jak se změnili návštěvníci festivalu?
Na festivalu je vidět, jak se proměňuje společnost, myšlení, ale i módní prvky. Odráží pohyb ve společnosti a její proměny. Je to vidět i na historických záběrech, jak jsme se vyvíjeli a proměňovali, včetně módy, oblékání a kultury obecně. Mladí lidé nebyli tak nároční. Vystačili si s minimem. TrutnOFF určoval a pokládal základy festivalové kultury u nás v době, kdy nikdo nevěděl, jak se festival dělá. Jsem rád, že tento duch Woodstocku s ojedinělou atmosférou, kterou se opovážím říci, jinde nezažiješ, u nás přetrvává. Jak to říkal Magor? „Ten festival, to je manifestace radosti a novodobé poutní místo.“ Duch pospolitosti i spiklenectví se dá krájet a na našem pow-wow je cítit a žije dodnes.
Každý rok je někomu věnován. Komu bude patřit tentokrát?
Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který vznikl na platformě Charty 77, díky kterému se o zásahu proti festivalu dozvěděla celá Evropa. Byla to občanská iniciativa statečných lidí a my tímto zrnkem splácíme symbolické poděkování za jejich zastání, které nemělo obdoby. Připomínka, že i v nesvobodných časech se dalo svobodně žít a zastávat se druhých. V podtextu letošní dedikace je i vzpomínka na první pohled odlišné lidi, kteří však mají leccos společného. Kromě jiného lásku k umění, hudbě, drsné poezii a solidární sounáležitosti, ať šlechtického rodu nebo jako rocker sotva se držící mikrofonu. Tedy irskému Shaneovi MacGowanovi, undergroundovému básníkovi Pavlu Zajíčkovi a šlechtici, knížeti Karlu Schwarzenbergovi.
Co by sis přál, aby si návštěvníci z festivalu odvezli?
Pocit radosti, spiklenectví a souznění v duši. S duchovním obohacením, které pak rozváží s paprsky poznání do všech koutů naší Matky Země.
TrutnOFF (22. až 25. srpna 2024)
Na festivalu vystoupí přes 60 kapel napříč žánry. Od Bacha po Vlacha. Pestrobarevná čelenka je tradičně široce rozevřená. Jednou z kapel jsou třeba Jesus and Mary Chain, největší legenda britské nezávislé scény, nebo roztančení američtí folk punkoví Flogging Molly. Letos je pozvaná také ukrajinská kapela Go_A a na festivalu se oslaví i Den nezávislosti Ukrajiny za podpory mecenáše festivalu Karla Janečka.
Zdroj: autorský text
