Vyklidíte skříň, nafotíte pár kousků obnošeného oblečení, staré kočárky nebo nepoužívané lyže a vystavíte je na Vinted, Aukro, Bazoš či Facebook Marketplace. Pro stovky tisíc Čechů představuje prodej nepotřebných věcí z domácnosti běžný způsob, jak uvolnit místo v bytě a přilepšit rodinnému rozpočtu. S nástupem evropské směrnice známé pod zkratkou DAC7 se však mezi lidmi rozšířily obavy, že jim na dveře zaklepe kontrola z finančního úřadu a bude požadovat zdanění každého prodaného trička. Kde přesně leží hranice mezi nevinným úklidem domácnosti a nelegálním podnikáním?
Nová pravidla ukládají provozovatelům digitálních platforem zákonnou povinnost sledovat aktivitu svých uživatelů a data o nich automaticky předávat Finanční správě ČR. Hlášení se spouští v momentě, kdy uživatel na jedné konkrétní platformě během jednoho kalendářního roku uskuteční více než 30 prodejů nebo jeho celkový obrat z prodeje přesáhne částku 2 000 eur (zhruba 50 000 Kč). Jakmile některý z těchto limitů překročíte, provozovatel bazaru vás vyzve k doplnění rodného čísla či daňových údajů a kompletní přehled vašich transakcí odešle úředníkům.
Právě toto automatické nahlášení vyvolává u řady příležitostných prodejců zbytečnou paniku. Samotná skutečnost, že vaše data doputují na finanční úřad, totiž automaticky neznamená, že musíte podávat daňové přiznání a platit daň. Podle českého zákona o daních z příjmů je prodej movitých věcí pro osobní potřebu od daně z příjmů fyzických osob zcela osvobozen. Pokud tedy rozprodáváte svou vlastní šatní skříň, vybavení po odrostlých dětech, starý nábytek po rekonstrukci nebo elektroniku, kterou jste dříve sami používali, žádnou daň neplatíte bez ohledu na to, zda jste utržili dvacet, padesát nebo sto tisíc korun. Z těchto věcí byla navíc daň z přidané hodnoty odvedena už při jejich původním nákupu v obchodě a ve většině případů je prodáváte se ztrátou.
Problém nastává v momentě, kdy prodej ztratí charakter nahodilého rozprodeje osobního majetku a získá znaky soustavné podnikatelské činnosti za účelem dosažení zisku. Pokud někdo nakupuje levné zboží v zahraničních e-shopech či second handech s jasným cílem ho obratem se ziskem přeprodávat, vyrábí po večerech dekorace na prodej nebo nabízí desítky kusů nového nerozbaleného zboží v různých velikostech, nejde o běžný bazarový prodej, ale o neoprávněné podnikání bez živnostenského listu. V takovém případě finanční úřad po vyhodnocení dat z platformy zahájí kontrolu a může doměřit daň z příjmů, sociální i zdravotní pojištění a udělit pokutu za neoprávněné podnikání.
Pokud patříte mezi poctivé uživatele, kteří pouze rozprodávají věci z domácnosti a překročí stanovené limity pro nahlášení, stačí zachovat klid. V případě, že by vás finanční úřad v budoucnu vyzval k vysvětlení, postačí doložit, že šlo o soukromý majetek – k tomu slouží historie nákupů, fotografie nebo prosté vysvětlení původu věcí. Běžný úklid šatníku ani prodej starého kočárku z vás v očích zákona podnikatele nedělá.
