A měl pravdu. Láhev plná bublinek by neměla chybět nejenom při novoročním přípitku, ale ani při jiné slavnostní nebo výjimečné události. Šampaňské nebo sekt, čili šumivé víno, bylo vždy symbolem oslav a stal se z něj i tradiční nápoj formálních setkání. Ale ještě před tím, než z hrdla láhve vyletí špunt, je dobré vědět, že nejsou bublinky jako bublinky a že mezi nimi může být někdy dost zásadní rozdíl.
Kdy šampaňské vzniklo
Historie šumivých vín není příliš dávná, jsou známá teprve od roku 1544, kdy se začala vyrábět v jihozápadní Francii. O jejich vzniku koluje řada legend, ta nejčastěji uváděná hovoří o představeném benediktýnského kláštera v Hautvillers Domu Pérignonovi. Předpokládá se, že byl první, kdo začal podrobně studovat druhotné kvašení vína v lahvích, i když podle mnohých proto, aby bublinky z vína naopak odstranil, když se v něm vytvořily přirozenou cestou druhotným kvašením pravděpodobně při převozu vína. Nepochybně však přispěl k historii a výrobě šumivého šampaňského vína.
Nicméně výroba šumivého vína se rychle ujala a jako první začali druhotné kvašení používat Angličané. Během několika let si propracovanou technologii osvojilo i Německo a další francouzský region Burgundsko. Centrem výroby šumivých vín se stalo město Nuits-Saint-Georges. Zájem o šumivá vína se neustále zvyšoval a začátkem 20. století byla nastolena otázka, která z nich mohou být prodávána jako šampaňské. A tak byla v roce 1908 vytyčena oblast – Région délimitée de la Champagne viticole, a jen vína pocházející odtud mohou nést označení šampaňské.
Vyznáte se v jeho značení?
Ať už se ale jedná o francouzské šampaňské, španělskou cavu, italské prosecco nebo jakékoliv jiné šumivé víno, vždy platí stejná označení, která udávají obsah cukru na litr vína. Brut nature je víno, do kterého nebyl přidán žádný cukr a jeho obsah nesmí překročit 3 gramy cukru. Při výrobě vína extra brut se již cukr přidává, ale jeho obsah musí být méně než 8 gramů. Dalším stupněm je brut (méně než 15 gramů), extra sec (12 až 20 gramů), sec (17 až 35 gramů), demi sec (33 až 50 gramů) a doux (více než 50 gramů).
Šumivé víno se expeduje ve speciálních lahvích ze silného skla o různých objemech. Z nejmenší lahve „pikolo“ o objemu 0,187 l je nalejete do dvou skleniček. Nejběžnější jsou lahve 0,375 a především 0,75 l, existují ale i větší. Lahev o objemu 1,5 litru se nazývá „magnum“, třílitrová „dvojité magnum“, 4,5litrová „reoboam“, šestilitrová „matuzalem“, devítilitrová „salmanazar“, dvanáctilitrová „baltazar“ a patnáctilitrová „nabuchodonozor“.
Nejznámější druhy šumivých vín
Většina šumivých vín je bílá, růžová jsou víceméně výjimečná. S červeným šampaňským se nestřetneme, červené šumivé víno se produkuje v Kalifornii, Itálii, Německu, Rusku, na Slovensku i u nás. Všechny typy šumivého vína mohou být s uvedením ročníku anebo bez něj – non vintage (NV). Bez uvedení ročníku tvoří asi tři čtvrtiny celkové produkce a většinou nepatří k nejlepším.
Víte, jak ho podávat?
Ideální teplota pro podávání šumivého vína je mezi pěti a devíti stupni Celsia. Optimální teplota se řídí druhem šampaňského a jeho stářím, přičemž právě se stářím se má teplota postupně navyšovat. Při otevírání držíme lahev nakloněnou o 30 až 45 stupňů, aby nám víno nevyšumělo ven. Naléváme ho do protáhlých skleniček typu tulipán, jež dávají vyniknout perlení a koncentraci aroma. Nevhodné je naopak nalévání šampaňského do sklenic misek nebo do fléten.
