Kniha, inspirovaná osudy skutečných lidí, patří ke klasickým dílům o holocaustu a řadí se k tomu nejlepšímu, co o tomto tématu vzniklo. Napínavý román líčí zrod a průběh povstání, je ale i příběhem lásek, hrdinství a síly lidského ducha, jehož nezlomí ani sebevětší útrapy. Dílo vydává Nakladatelství ZEĎ jako další knihu věnovanou holokaustu. K těm patří i Reniin deník, zápisky polské židovské dívky zavražděné nacisty.
První kapitola začíná v srpnu 1939 ve Varšavě a zahajuje ji úryvek z deníku vůdce židovského hnutí Alexandera Brandela. Román líčí napadení Polska, marný odpor polské armády, obsazení Varšavy hitlerovským vojskem i postupné utahování šroubů, dopadající hlavně na Židy. Právě pro ně nacisté nechali zřídit ghetto s podmínkami tak krutými, že se jeho obyvatelé v dubnu roku 1943 jejich teroru vzepřeli. Drtivé přesile svých utlačovatelů pak zvládli vzdorovat čtyřicet dní a nocí. Heroickému odporu velí v románu důstojník Andrej Androfski, jehož předobrazem byl skutečný vůdce postání Mordechaj Anielewicz. Nitky všech příběhů se sbíhají v ulici Milá č. 18, v níž se nachází hlavní bunkr židovských bojovníků. Právě tato adresa dala název i Urisově románu.
A čí osudy můžeme v knize s napětím sledovat? Italský novinář Christopher de Monti miluje manželku svého přítele, fascinující krásku Deboru. Rád by ji z ghetta i s jejími dětmi odvedl, jeho milenka tu však pečuje o desítky bezbranných sirotků. Debořina dcera Rachel prožívá první lásku s Wolfem, mladíkem zapojeným v odboji, a oba společně touží po životě. Se svým údělem a strachem se musí vyrovnat i Pavel Bronski, dříve vážený akademik a lékař, jehož němečtí okupanti dosadili do židovské samosprávy, aby se stal figurkou v jejich ďábelské hře. V ghettu má vliv samozřejmě i Andrej, šarmantní voják a charismatický velitel, rozhodnutý nedat svou kůži lacino…
„Jestliže bylo varšavské ghetto znamením nejhlubšího pádu v dějinách židovského národa, bylo i bodem, z něhož jsme se pozvedli k nejzazším výšinám… Není to zvláštní, že ztělesněná nelidskost člověka k člověku dala vznik i ztělesněné lidské ušlechtilosti?“ uzavírá postava novináře de Montiho román Milá č. 18.
Varšavské ghetto zřídila německá okupační správa v roce 1940 a postupně je nechala obehnat třímetrovou zdí. Do něj násilně sestěhovala asi 450 tisíc židů, kteří museli žít na ploše 2,6 km čtverečních.
