Je 17. listopad 2025. Zase hoří u pamětní desky na Národní třídě svíčky a přicházejí sem tisíce lidí, aby si připomněli brutální zákrok komunistické policie, který měl zastrašit a umlčet nejen studenty, ale celý národ.
Letošní Den boje za svobodu a demokracii obsahoval ještě mnohem silnější politický náboj než v minulých letech. Kromě tradiční piety a nespočetných kulturních akcí se hodně mluvilo a diskutovalo. Mottem akce Korzo Národní bylo heslo „Máme si co říct“. Dopoledne přicházeli, přinášeli květiny a mluvili politikové z obou táborů politického spektra. I publikum bylo rozdělené pokud jde o přízeň a preference a tak se střídavě pískalo, anebo se ozýval aplaus.
Modlitba pro Martu
V 17 hodin a 11 minut se všichni zastavili, ztichli a zvedli hlavy a vzpomínali na okamžiky, které před 36 roky sjednotily celý národ a prosvítily mu duši. To když se z balkonu paláce Metro ozvala Modlitba pro Martu, jeden ze symbolů sametové revoluce v podání Jana Ciny. Poslední takty zpívala celá Národní a dokonce se opět rozcinkaly klíče.
Slavilo se i jinde
Centrem pražských oslav se tak jako každoročně stala nejen Národní třída, ale také Václavské náměstí a náměstí Staroměstské.
Happening na Můstku protestoval proti odstraňování ukrajinských vlajek. Akce neziskové organizace Milion chvilek na Staroměstském náměstí, nazvaná „Česko není na prodej“, demonstrovala nespokojenost s nově vznikající vládou. Centrem města prošel také satirický průvod masek nazvaný Sametové posvícení.
Výročí Sametové revoluce přes zdánlivě poklidný průběh potvrdilo, že zloba, závist a zášť ještě stále nepominuly a zůstávají latentními motivy současného společenského napětí. Kritika nové vlády, polarizace veřejných rozprav i nedůvěra mezi občany a politiky ukazují, že ideály sametu se stále sdílejí nerovnoměrně. Symbolicky tak 36. výročí sametové revoluce neoslavuje pouze triumf svobody, ale zároveň varuje: demokracie je zranitelná a stále vyžaduje bdělost, dialog a angažovanost.
Zdroj: autorský text
