Nad jeho hlavou se stále vznášel přízrak smrti. V jeho dílech ho, ale nenajdete

28.2.2019
P98

Nemyslíme si, že je důležité věnovat se jeho životu před rokem 1939, proto se přesuneme do onoho roku. V roce 1939 se Karel Poláček chtěl rozvést. Potkal jednu ženu a podle jeho slov svou „životní družku“. V roce 1939 proběhl rozhovor mezi ním a dcerou Jiřinou o oné ženě, která se jmenovala Dora Vaňáková. Člověk by si myslel, že dcera bude mít pochopitelně námitky proti rozvodu, ale nejvíce jí vyděsilo, že by musela zůstat s matkou sama. Proto jí otec navrhl, aby odjela studovat do Anglie, dokud je ještě čas. Bylo jisté, že Židy nic dobrého nečeká a březen 1939 se nezadržitelně blížil. Naštěstí se jí podařilo odjet ještě včas. To Karel Poláček se svou družkou už bohužel nestihli.

Neustálou decimaci musel snášet velmi těžce. Byl ovšem zprvu chráněn před deportací, jelikož pracoval na židovské obci jako knihovník. Zároveň ještě stačil vydat knihu Hostinec u kamenného stolu, kterou ale samozřejmě nevydal pod svým jménem. Dne 5. července byl společně i s Dorou deportován do Terezína.

Kdo vykoupil legendárního hlasatele Laufera z transportu do Terezína? „Fotbal ve století faulů“ mapuje antisemitismus ve fotbale

V Terezíně měl povolení pořádat různé přednášky, ale čas strávený v nežádoucích podmínkách se na něm značně podepsal. V roce 1944 byl deportován v dost dezolátním stavu do Osvětimi, kde se dlouhou dobu předpokládalo, že zemřel. Ještě do teď to dozajista najdete v některých učebnicích literatury. Ironií osudu se stal fakt, že Dora se dobrovolně, snad ve jménu lásky přihlásila do transportu a aby mu samozřejmě mohla zůstat na blízku. Pro ni to ale znamenalo rozsudek smrti.

Újezdský občan profesor Jenšovský byl umučen v Osvětimi. Znáte jeho tragický osud?

V roce 1992 se v jeho rodišti objevila zpráva, že existují svědci, kteří tvrdili, že se s Poláčkem setkali ještě v roce 1945. To znamená, že Poláček nemohl zemřít v plynové komoře onoho roku 1944, a s velkou pravděpodobností tam zahynula právě jen Dora. Podle svědka Ericha Kulky, česko-izraelského spisovatele a historika, se s Poláčkem setkal v Hindenburgu v lednu 1945, což byl pobočný tábor Auschwitzu (Osvětimi). Zde byli umístěni především cikáni a vyráběly se zde zbraně a munice.

Dokonce se PhDr. Josefu Krámovi podařilo zjistit, že v prosinci roku 1944 Karel Poláček napsal krátkou divadelní hru, dnes bychom snad řekli i sketch o věštkyni a třech vězních. Svědectví o hře podala Klára Baumöhlová, Slovenka uvězněná téže v Hindenburgu. Samozřejmě je jasné, že muže a ženy drželi odděleně. Ale právě Klára se zmínila jednomu z mužů, který dělal údržbáře, že by chtěly s ženami něco nacvičit pro obveselení. A ten právě o pomoc poprosil Karla Poláčka.

Arnošt Lustig se nerad loučil s ženskou krásou. Jak ho změnily hrůzy koncentráku?

19. ledna 1945 byl zorganizován pochod smrti z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Asi 21. ledna Karla Poláčka viděla paní Klára naposledy, jak ho spoluvězni táhnou nemocného na saních. Proto se předpokládá, že zemřel právě v Glewitzích, kde nemohl projít kvůli špatnému zdravotnímu stavu selekcí a pohřben je nejspíše i v masovém hrobě na onom místě.

A bohužel i takhle si historie pohrála s osudem jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů.

 



Nepřehlédněte