Je Květná neděle, začíná velikonoční pašijový týden. Věřící si připomínají Kristův vjezd do Jeruzaléma a poslední týden jeho života. Při bohoslužbách se předčítá zpráva o utrpení Ježíše Krista, tedy pašije. V kostelích se světí kočičky, březové proutky a jiné větvičky symbolizující palmové ratolesti, kterými byl vítán v Jeruzalémě.
Květná neděle se slaví od sedmého století a je spojena s řadou náboženských i světských zvyků. Lidé dříve přinášeli v procesích do kostela větvičky, které pak svazovaly stuhami. V tento den je liturgickou barvou červená, která připomíná krev Ježíše Krista. Po příchodu z kostela svěcené ratolesti vyměnili za staré větvičky z loňského roku, které měli obvykle uložené za svatými obrázky či krucifixem.
Podle tradice by se o Květné neděli nemělo péct. Lidé věřili, že by se zapekly i květy na stromech a loukách a nebyla by žádná úroda. Na Květnou neděli by se rovněž měly oblékat nové šaty. Zvykem také bylo vymetat dům zelenými ratolestmi, které měly vyhnat veškeré neřesti.
Datum Velikonoc se odvozuje od Velikonoční neděle, která je první nedělí po prvním jarním úplňku. Po Květné neděli následuje Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa a Zelený čtvrtek, který je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo třídenní utrpení a vzkříšení. S večerem na Zelený čtvrtek přichází takzvané velikonoční třídenní (triduum), které zahrnuje Velký pátek, Bílou sobotu a nedělní Boží hod velikonoční. Velký pátek je připomínkou dne, kdy byl Kristus umučen a zemřel na kříži. Bílá sobota, den pobytu Krista v hrobě, nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání.
Velikonoční pondělí patří převážně lidovým zvykům a tradicím symbolizujícím končící zimu a nastávající jaro. Je spojené s koledou, pomlázkou, malovanými vejci a tradičními pokrmy.
Zdroj: ČTK
