Politicky korektní otázka vůči těm, kteří natolik nenávidí zdejší systém a hodnoty, by mohla znít třeba: A co takhle uvažovat o životě v zemi, která by vám z náboženského i sociálního hlediska vyhovovala mnohem víc? Co takhle přestěhovat se například do Saudské Arábie nebo Spojených Arabských Emirátů? Jde o země, kde vládne islám, kde lidé dodržují koránem stanovená pravidla, kde se ženy poslušně zahalují a vepřové ani alkohol tam nikdo nepožívá.
Proč se mermomocí cpát někam, kde vám to a priori nevyhovuje? Kde vás váš nesouhlas s panujícími poměry dovádí ke strašným zločinům? Je to snad proto, že ani v těchto zemích byste nemohli nikoho zabíjet beztrestně? Že bez ohledu na skutečné či předstírané motivy by jste byli i tam za sprosté vrahy? Dovede si někdo v těch zemích představit obrovské NO GO zóny bez přístupu policie, která jinak dohlíží i na to, aby se tam turisté neopíjeli na veřejnosti a aby si křesťané raději schovali křížky pod oblečení?
Tyto a podobné otázky ve zdvořilém duchu byly snad na místě, kdy ještě někdo možná věřil, že s násilníky a teroristy se dá dohodnout po dobrém. Teď už ale přichází na řadu druhá polovina přísloví, které říká: „Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém.“
Proto už teď faceboové statuty kromě Charlieho nezdobí ani výzvy: „Už nikdy víc!“ nebo „Modleme se za Londýn“. Teď se tam objevuje pořádně naštvané „Vypadni, ty sr*či!“ Výkřik, kterým počastoval jeden obyvatel Vídně teroristu, který tam začátkem listopadu zavraždil v centru rakouské metropole čtyři lidi. Podle rakouského poslance za zelené Michela Reimona tím řekl úplně všechno, co bylo prozatím třeba. Souhlasím!
