Policista utíkal k rybníku a křičel:
„Připravte si peníze, zaplatíte pokutu! V tom rybníku platí přísný zákaz koupání!“
Několik desítek metrů od břehu se nad hladinou objevila hlava a zaúpěla:
„Já… já se nekoupu, já se topím…“
„Tak pardon, promiňte, to zakázáno není,“ řekl policista a šel pryč.
Dva policisté se procházeli na obchůzce svým rajonem. Náhle narazili na mrtvolu neznámého muže.
„To nám ještě scházelo,“ řekl jeden, „budeme mít zkaženej celej den – budeme muset zahájit vyšetřování, pozvat sem nadřízené, všechno ohlásit…“
„Tak přemýšlej,“ ťukl mu na čelo druhý, „kousek odtud je hranice našeho obvodu, mrtvolu za ni odneseme, ať se starají kolegové, odnese si to sousední hlídka.“
Nápad se zalíbil oběma, proto mrtvého muže poponesli několik desítek metrů za hranice svého působiště.
Za chvíli přišla k mrtvole hlídka sousedního obvodu. Když ji oba policisté uviděli, hrozně se lekli, vytřeštili oči a jeden z nich pravil druhému ustrašeným hlasem:
„Hele, kamaráde, von se vrátil!“
Ráno vrazil velitel policajtů do jedné z kanceláří a za stolem uviděl místo svého podřízeného tučňáka. Zařval:
„Koudelka, co tady dělá to zvíře?! Ihned ho seberte a jděte s ním do zoologické zahrady!“
K večeru, když velitel odcházel ze služby, potkal Koudelku s tučňákem.
„Prokristapána, Koudelka,“ zhrozil se, „copak tady děláte s tím tučňákem? Poslal jsem vás přece do ZOO.“
„V ZOO jsme byli skoro celej den,“ vysvětloval policista Koudelka, „ale už nás to přestalo bavit, tak teďka jdeme do kina.“
Policajti dostali za odměnu vstupenky do opery na Prodanou nevěstu. Krátce před představením se všichni sešli s kyticemi, myrtami a svatebními dary. Velitel jim začal nadávat:
„Zbláznili jste se?! Vždyť jdeme do divadla, na operu, ne na svatbu!“
Jeden z policistů se naklonil ke svému sousedovi a pošeptal mu do ucha:
„To se mu to vytahuje, ale když jsme minulý rok dostali lístky na Labutí jezero, přišel s udicí a v gumákách.“
Koncem srpna vytáhli dva policisté utopence z jezera. Nesli ho na louku, aby mohli zahájit oživovací pokusy a poskytnout mu první pomoc. Stařenka, která je sledovala, náhle pravila:
„Toho už nevzkřísíte, chlapci!“
„Co nám do toho mluvíte,“ rozčílili se policisté, „my máme odborné lékařské kurzy poskytování první pomoci.“
„Můžete mít tisíc kurzů,“ smála se babička, „stejně ho nevzkřísíte.“
„Naposledy vám říkám, abyste nezasahovala do úředního výkonu a nerušila nás.“
„A já vám naposledy říkám, že děláte zbytečnou práci,“ nedala se stařenka a pokračovala:
„Však se na něj pořádně podívejte! Má na nohou brusle!“
Policajti ve výcviku.
Velitel: „Hubáčku, jak dlouho vydržíte pod vodou?“
Hubáček: „Dvě minuty, pane veliteli.“
Velitel: „To nic není, Hradil už je tam tři čtvrtě hodiny.“
Major policie zkouší inteligenci svých podřízených. Svolá si je, že jim dá hádanku.
„Kdo uhodne, kdo to je: je to syn mé matky a není to můj bratr.“
Policisti úporně přemýšlejí, přemýšlejí, až se nakonec dají poddat.
„No, to jsem přece já!“ směje se major.
Po službě přijde jeden z nich domů a říká ženě:
„Marie, dám ti hádanku. Poslouchej: je to syn mé matky a není to můj bratr.“
Žena se zamyslí a povídá:
„To jsi přece ty!“
„Chacha, to jsem tě dostal. Je to náš major!“
Dva policisté zastaví řidiče nákladního vozu.
První policajt jde k řidiči a ptá se:
„Co vezete?“
„Džem,“ odpovídá řidič.
Policista: „Ukažte mi papíry!“
Prohlédl papíry, prohlédl vůz, šel ke svému kolegovi a tajuplně pravil:
„Člověče, je to nějaký podezřelý. Říká, že veze džem, v papírech má napsáno „jam“ a auto má plný marmelády.“
Policista Šípek vypravuje kolegovi:
„Já mám tak pitomýho kluka… ostatně, můžu ti to ukázat. Pojď se mnou.“
Došli k němu domů. Tam Šípek říká synovi:
„Prosím tě, skoč se podívat k nám na stanici, jestli tam ještě jsem.“
Chlapec přikývne, zvedne se a odejde.
„Tak co tomu říkáš?“ ptá se Šípek kolegy.
„Fakt je blbej,“ přikývne. „Mohl tam přece zavolat.“
Policista se vrátí ze safari.
„Tak cos trefil?“ ptají se kolegové.
„Dvě antilopy, pět lvů a dvacet plísňáků.“
„Plísňáků? A co to je?“
„No, taková zvláštní zvířata. Sedí na stromě a volají: „Please, no!“
Na úvod školení příslušníků policie dává instruktor několik otázek.
„Soustřeďte se. Jakou barvu má bílý kůň?“
Ticho. Opakuje otázku. Opět dlouho nic, až za chvíli se zezadu nesměle ozve:
„Bílou?“
„Výborně!“ jásá instruktor. „A druhá otázka. Na kolik dob pracuje čtyřdobý motor?“
Ticho delší než předtím.
„No tak, ani vy, co jste odpovídal minule?“
Oslovený se neochotně zvedne: „Bílou?“
Z policajtských rozhovorů:
„Proč máš spálený ucho?“
„Žehlil jsem si košili a zvonil telefon.“
„A proč máš spálený i druhý ucho?“
„Volal jsem pohotovost.“
„Máš obráceně čepici.“
„To nevadí, já půjdu za chvíli zpátky.“
„Našli jste nějaké otisky prstů?“
„Vůbec žádné. Ten chlap na co sáhl, to ukradl.“
Zdroj: Velká encyklopedie anekdot od humorologa PhDr. Václava Budinského
