Nelehké začátky prvňáčků
Malá Berta odešla slavnostně poprvé do školy. Všichni na ni byli hodní, koupili dort a bonbóny. Odpoledne zašli do kina, večer ji uložili brzy spát. Druhý den ji maminka časně ráno budila slovy:
„Bertičko, vstávej, musíš do školy!“
Holčička se pomalu probrala a ještě rozespalým hlasem položila dojemnou otázku:
„Cože mami, ještě jednou?“
Prvňáček přiběhl radostně domů a volal:
„Mamí, mamí, já už umím psát! Mám to tady v tom sešitě.“
„A co jsi napsal?“ zajímala se maminka.
„Jak to mám, prosím tě, vědět?“ podivil se upřímně žáček, „vždyť přece dobře víš, že ještě neumím číst.“
Maminka: „Chceš přečíst pohádku, Honzíčku?“
Honzík: „Dneska už ne, mami, víš, že jdu zítra poprvé do školy. Až přijdu, přečtu si ji sám.“
Učitelka: „Kájo, už zase sedíš s otevřenou pusou!“
Karel: „To je pravda, ale já jsem si ji otevřel sám.“
Učitel: „Máte doma nějaká zvířata, Martine?“
Martin: „Ano.“
Učitel: „A jaká?“
Martin: „Několik pavouků a mražené kuře.“
Při hodině výtvarné výchovy ztvárňovali prvňáčci podle své fantazie zážitky z návštěvy zoologické zahrady. Učitelka jim sdělila, že mohou kreslit cokoliv jakkoliv. Sama procházela mezi lavicemi a pozorovala více či méně zajímavé výsledky jejich práce. Koncem hodiny se soustředila na čtvrtku malého Tomáška a zeptala se ho:
„Proč jsi nakreslil tuhle opici vedle klece? To asi utekla, viď?“
Tomášek odpověděl: „To není žádná opice, to jste přece vy, paní učitelko.“
Při vyučování
„Která domácí zvířata nám dávají mléko?“
„Kozy a krávy. Ale pak eště existují krávy, které mlíko nedávají, a to jsou volové.“
„Co udělal Karel IV., když nastoupil na trůn, Salavo?“
„Sedl si na něj.“
„Horáku, co je to bajka?“
„To je … třeba když se spolu baví kůň a osel jako my dva, pane učiteli.“
„Jakého rodu je prase, Lukáši?“
„Prase je rodu…“
„Pomůžu ti. Říká se ten prase, ta prase nebo to prase?“
„Říká se, ty prase, pane učiteli.“
V rámci výtvarné výchovy navštívili žáci šesté třídy výstavu obrazů. Každý dostal od učitelky za úkol, aby ukázal na to umělecké dílo, které ho nejvíce zaujalo. Žáci postupně ukazovali na jednotlivé obrazy. Pak přišla na řadu Dana. V okamžiku se všichni začali svíjet smíchy. Svůj ukazováček totiž namířila na okno.
Problémoví žáci
Jednou učitelka otevřela žákovskou knížku Péti Čihuly a četla v omluvném listě:
„Prosím, omluvte mého syna, že nebyl ve škole, bolela ho hlava. Můj táta.“
Dan vylil ve škole mléko.
„No Dane,“ začala hubovat učitelka, „co by tomu asi řekla maminka, kdybys to udělal doma?“
„No co,“ procedil malý zlobil mezi zuby, „nekecala by, vzala hadr a utřela by to.“
Učitelka: „Vomáčko, chtěla bych být tak na měsíc tvojí matkou.“
Vomáčka: „Zeptám se otce, paní učitelko, a jak ho tak znám, bude o tom asi uvažovat.“
Poznámka v žákovské knížce:
„Váš syn se dnes opět velice špatně choval. Zlobil například tím způsobem, že vzal spolužákovu hlavu a dvakrát s ní praštil o zem.“
Mladý chemik ukazoval během přestávky na chodbě svým spolužákům zajímavý chemický experiment. Není známo, zda se nepovedl nebo naopak povedl, faktem zůstává, že vyučování bylo na dvě hodiny přerušeno a viník si odnášel návrh na dvojku z chování spolu s následující poznámkou v žákovské:
„Umělou mlhou zamořil celou školu. Útěk učitelů i žáků z těchto prostor byl tak rychlý a zbrklý, že velice snadno mohlo dojít ke zraněním a dalekosáhlým následkům.“
Zdroj: Velká encyklopedie anekdot humorologa PhDr. Václava Budinského
