Koneckonců, těch sto let nazpět ani nemusíme chodit. Ještě před několika desetiletími by bylo nemyslitelné, aby se muž ocitl na ulici s dětským kočárkem. Stal by se okamžitě terčem posměchu nejen mužů, ale i žen. Koukněte na podpantofláka. Rvačka v hospodě by na sebe jistě nenechala dlouho čekat. Mýt nádobí, vařit, nebo chodit nakupovat? Naprosto vyloučeno. Jistě dobře znáte film Vzbouření na vsi. Nemá smysl, aby dívka šla studovat. Stejně se vdá a k ničemu jí to nebude, když zůstane doma. Bůhví, co tam pochytí. Fůra mladých mužů, to je Sodoma Gomora. Ženská smí vytáhnout ruce z dřezu, jen když ji přivezou uhlí. Cítíte se pohoršeni, pánové? Já vím, že vy takoví nejste, pouze jsem se snažil vystihnout dobu, která je nepochybně již dávnou minulostí.
Na konci devatenáctého století neumožňovaly křesťanské hodnoty, sdílené řadou evropských zemí, ženám nejen volit, ale i studovat. Nejen univerzitu, ale i gymnázium. Příčinou byla obyčejný strach pánů v cylindrech a ve fracích. Podvědomě cítili ohrožení a odpírání vzdělání ženám zahalovali do spousty vznešených slov o mravnosti, s náboženským nátěrem. Existovaly čestné výjimky, například Švýcarsko, ale výjimka potvrzuje pravidlo.
Bohuslava Kecková, Anna Bayerová, Anna Honzáková. Tak se jmenovaly první tři české lékařky. Anna Honzáková byla první ženou, která byla promována na Karlo-Ferdinandově univerzitě, v Praze. Její dvě, o generaci starší kolegyně, získaly lékařský diplom v Bernu, v roce 1880, resp. 1881. Cesta k diplomu vůbec nebyla snadná. Kecková musela k vystudování na gymnáziu v Praze, získat zvláštní ministerské povolení, Bayerová navštěvovala Vyšší dívčí školu, a v kvintě odešla do Švýcarska. Zde byla přijata na univerzitu s podmínkou, že maturitu složí později.
Anna Bayerová pak pracovala v mnoha zemích Evropy. Lékařskou praxi uplatňovala ve Švýcarsku a také na Balkáně. Hlavně v Mostaru a Sarajevu. Zde pečovala hlavně o muslimské ženy. Po anexi Bosny a Hercegoviny patřilo sice toto území Rakousko Uhersku, ale tam to zřejmě vídeňským úřadům nevadilo. Krátce před vypuknutím války, v roce 1913 se vrátila do Prahy. Bylo ji šedesát let, měla za sebou téměř třicetiletou lékařskou praxi, ale rakouský úřední šiml nezklamal. Upřímně řečeno, tupý c.k. úředník měl pravdu. Bayerová přeci ještě nesložila maturitu. Takže její diplom nebyl opět uznán. Až do své smrti, v roce 1924, pracovala jako profesorka hygieny na městských průmyslových školách.
