Francký šlechtic Eppelein von Gailingen se ve skutečnosti jmenoval křestním jménem Apollonius a narodil se kolem roku 1320 na zámku poblíž Bad Windsheimu, v kraji známém jako Francké Švýcarsko (dnes turisticky atraktivní region v tzv. Horních Francích v Bavorsku). Jeho otec, Konrad der Schwarze († 1356/57) získal kolem roku 1330 hrad Burg zu Wald a jeho rod potom od hrabat Hohenlohe menší léno. Budoucí loupeživý rytíř žil nejprve na svém hradě Draumas, jak se sluší a patří, oženil se s Elisabeth, rozenou von Wildenstein, a narodili se jim tři synové a pět dcer. Ekonomicky byla Eppeleinova rodina závislá na daních, které vybírala od „svých“ rolníků, kteří obhospodařovali jeho panství, bohužel s nepříliš úrodnou půdou.
Eppelein měl ekonomicky také tu smůlu, že se stal obětí změny ekonomických poměrů v pozdním středověku, kdy po skončení křížových výprav do Svaté země začal úpadek rytířstva a rozkvět měst. A tak se i v městech v okolí Eppeleinova panství, např. v Norimberku, začalo dařit rukodělné výrobě a obchodu. To Eppelein musel nutně vnímat jako nespravedlivé, aby takto prosperovali lidé na rozdíl od něho neurození, nevyvolení. Měl proto s Norimberkem a s jeho hohenzollernským purkrabím neustále spory.
Rozhodujícím momentem, když se Eppelein dal na dráhu loupeživého rytíře, bylo zřejmě to, když přišel o spoluvlastnictví hradu Burg zu Wald. Když totiž vypukl spor mezi jeho lenním pánem, hrabětem von Hohenlohe, a norimberským purkrabím, Eppelein samozřejmě bojoval na straně svého feudálního pána. Německý císař, kterým tehdy byl Karel IV., se však zřejmě postavil na stranu svého milovaného Norimberku a Hohenlohe a s ním Eppelein v tomto sporu prohrál. Jejich hrad Burg zu Wald potom Karel IV. nařídil částečně zničit a zbytek daroval norimberskému purkrabímu.
Někdy v té době, v 60. letech 14. století začal Eppelein ze msty i ekonomické nutnosti přepadávat vozy obchodníků, a nakonec se odvážil na lup i do města. V roce 1380 se měl Eppelein dostavit na základě obsílky, tzv. půhonu, před soud, což pochopitelně neučinil. Následné trestné výpravě sice unikl, ale krátce nato byl zrazen a zajat a v Norimberku odsouzen k smrti. Jako své poslední přání vyslovil se projet naposled na svém věrném koni. Podle legendy na něm potom přeskočil norimberské hradby, šťastně doskočil do příkopu za nimi, a uprchl. Norimberským se pak proto v Německu ještě dlouho posmívali a říkali o nich: „Die Nürnberger hängen keinen – sie hätten ihn denn zuvor!“ (Norimberčané ho nepověsili, i když ho předtím chytili.)
Eppelein neloupil po kraji sám, vznikla kolem něj celá loupeživá družina a v ní se „vyznamenali“ zvláště jeho zeť Hermann von Bernheim a jeho bratr Dietrich. Když už jejich řádění bylo skutečně neúnosné, svolil roku 1376 císař Karel IV. k rozboření Eppeleinova hradu Draumasu a s propadnutím majetku. Eppelein zůstal bez zázemí a prostředků a byl nucen se skrývat a pochopitelně i loupit. To se mu dařilo ještě dalších pět let, až byl nakonec roku 1381 i se svými kumpány dopaden norimberským trestným komandem, když oslavoval své „úspěchy“ ve vesnici Postbauer v hospodě „Černý kříž“.
Tentokrát se mu už uniknout nepovedlo. Eppelein byl i se svými druhy vsazen do vězení na hradě Thann a za několik dní, 15. května 1381, popraven lámáním v kole. Stejným způsobem byli popraveni i bratři Bernheimovi a čtyři další členové Eppeleinovi družiny byli sťati. Dopadení lupičské bandy a vykonání poprav přišlo na téměř 1000 zlatých, což muselo zaplatit město Norimberk. Jistě nerado, ale co naplat.
Do povědomí lidu a lidových písní rytíř Eppelein sice vstoupil jako francký Robin Hood, ale to, že by nějakým způsobem podporoval chudé, historicky doloženo není.
Jak to však bylo s tím skokem přes norimberské hradby? Stejná legenda se přece vypráví i o našem neumětelském vladykovi Horymírovi, ta však má podle všeho kořeny v germánské mytologii. Stejný původ může proto mít i lidovou tvořivostí přikrášlený příběh o skoku rytíře Eppeleina. Už jen proto, že ani z legendy samotné není jasné, které hradby rytíř přeskočil. Ve městě se totiž nachází i hrad, pochopitelně s hradbami, ale hradbami bylo obehnáno i město samotné. A tak i když legenda vztahuje k hradu, kde se ukazují i otisky kopyt Eppeleinova koně, je možné, že rytíř a jeho kůň, v každém případě i tak výjimečný, překonali „jen“ méně mohutné městské hradby stojící, na rozdíl od těch hradních, na rovině. Jenže to by už nebylo tak udivující a na obrázcích podstatně méně dekorativní.
