Vznik legendy o blanických rytířích
Jak uvádí například profesor Eduard Maur, autor knihy Paměť hor, podíváme-li se na základní rysy pověsti o blanických rytířích v širším kontextu, shledáme, že po značné části Evropy v průběhu středověku vznikaly legendy vzájemně velmi podobné, mimo jiné často spojené přímo s určitými horami. A také se podobně vyvíjely. Tedy zprvu nejasně, v mnoha neurčitých podobách a verzích a až od jistého okamžiku (u nás národního obrození) již jednotně a zpravidla se silným národním podtextem. Základ blanické legendy vznikl patrně v 15. století mezi prostým lidem pod vlivem konkrétní historické události, drtivé porážky cizího vojska u Býkovic na jihovýchodním úpatí Blaníka. Patrně anonymní a obecný základ tak dostal první konkrétní podobu.
Kolem roku 1470 kázal o vojsku skrytém v hoře Mikuláš z Vlásenice, místní vizionář a zbožný laik. Z té doby již máme zvěst o vojsku odpočívajícím uvnitř hory a čekajícím, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám patron Země české, svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře takzvaná Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku, pod vedením samotného Václava vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír. Toto vyjádření je sice již pozdější, ale obsahu zvěsti odpovídá.
Den v hoře, rok na zemi
Pozoruhodné je, kolik různých verzí o svědcích existence spícího vojska nalézáme. Dozvídáme se o vozkovi, o ovčáku, o děvečce s ovečkou nebo o kováři, kteří se různým způsobem dostali dovnitř hory a pobyli zde nějaký čas. Všechny verze se shodují na tom, že den uvnitř hory je dlouhý jako rok na zemi. Alois Jirásek ve Starých pověstech českých píše právě o kováři, kterého pozval neznámý rytíř, aby mu okoval koně. Kovář šel za rytířem až do srdce hory, a když dokončil svou práci, dal mu rytíř odměnou pytel plný smetí. V jiné verzi totéž dostanou ovčáci, kteří se dovnitř hory vydají za zbloudilou ovcí. Kovář ani pastevci si však odměny na první pohled ničemné neváží, a teprve pozdě zjistí, že se na zemském povrchu smetí změnilo ve zlato, o které svým nevděkem zcela nebo zčásti přišli.
Případ nezvěstného kameníka
Jak již bylo naznačeno, v širokou známost vešla legenda o svatováclavském vojsku ukrytém v srdci Blaníku až v průběhu českého národního obrození. Svůj díl na tom patrně má i skutečná událost, při níž v dubnu 1868 při vylamování základního kamene pro Národní divadlo kamenický pomocník Václav Podbrdský z Louňovic domněle zahynul. Na strmém skalnatém svahu uklouzl a zřítil se z velké výšky kamsi do rokle. Jeho tělo ale nebylo nalezeno, a tak byl za nejasných okolností prohlášen za mrtvého. O této události vyšel podrobný článek v časopise Květy v roce 2004. Detaily nyní vynecháme, ale jisté je, že pohřešovaný muž se objevil po celých 18 letech, soudil se o ušlou mzdu a zároveň byl souzen pro vyhýbání se vojenské službě. Během výslechů vypověděl, že když se po pádu probral, byl v jakémsi velké sále, kde jej přivítala krásná dívka. Měl za to, že je na onom světě, prý se cítil jako zcela jiný člověk, a dokonce se měl setkat se svatým Cyrilem a Metodějem, Karlem IV., Janem Husem a dalšími. Uváděl také, že s některými z těch postav zvláštním způsobem hovořil. Po nějaké době se všichni měli odebrat zpět do hory a z klenutého stropu sálu se stala opět klenutá modrá obloha. Podbrdský to celé vnímal podle vlastních slov jako 18 hodin; když se však probral a vyšel z Blaníku ven, zjistil, že uplynulo 18 let. Pozoruhodné je, že vojenský soud kameníkovo vysvětlení v podstatě přijal, byť jej označil za „fixní ideu“. Rovněž ušlou mzdu Podbrdský úspěšně a bez problémů vysoudil – ne za 18 hodin, ale za 18 let.
Odkaz předků současníkovi
Kdyby celý příběh působil nevěrohodně, patrně by oba soudy nedopadly tak, jak dopadly. Přirozeně ale musíme vnímat téma v dobovém kontextu, kdy byl národ lačný po připomínkách své slavné minulosti (i kdyby to mělo být jen podle pověsti).
Povědomí českého člověka o blanické legendě naštěstí nijak neoslabilo ani období normalizace, a tak se již od roku 1989 v Louňovicích pod Blaníkem pravidelně pořádají Svatováclavské slavnosti. Příznačně na svátek svatého Václava, který alespoň z vrcholu Blaníku sjíždí na svém bílém koni s celým vojskem.
Na horu Blaník na výlet
Máme zpět krásné podzimní dny, které přímo vybízí k nějakému výletu, tak proč nezavítat právě na Blaník? Jeho masiv tvořený dvěma zalesněným vrchy (Velký a Malý Blaník) se rozkládá ve Středočeském kraji asi 10 kilometrů jižně od Vlašimi a dostupný z Louňovic pod Blaníkem. Výlet doporučujeme především pěším turistům, protože cesta na vrchol je kamenitá a pro kola ne příliš vhodná. Odměnou vám ale budou daleké výhledy do kraje z hory, z níž, až bude naší zemi nejhůře, vyjedou blaničtí rytíři, aby ji bránili.
Zdroj: 77 výletů na tajemná místa v Čechách (Ivo Paulík, Jiří Pucholt)
