Neděle 10. října patřila v kraji blanických rytířů největšímu srazu pejsků pod širým nebem. Na setkání, jehož hlavním programem byla procházka k turistickému parkovišti pod Blaníkem, dorazilo podle několika nezávislých zdrojů okolo desetitisíců lidí od rodin po jednotlivce. Na jednom místě tak bylo možné vidět až 6 tisíc pejsků nejrůznějších plemen. Mediálním partnerem akce bylo Rádio Blaník.
Čas je prapodivný patron. Dělá si, co chce, naprosto nezávisle na tom, co si o něm myslíme a co bychom si přáli. Příjemné události utečou velice rychle, nepříjemné se táhnou do nekonečna. Minuty se stávají hodinami a opačně. Jistě, všechno se to odehrává jen v naší mysli, fyzik by vám jistě řekl, že ten časový úsek, který se nazývá sekunda, byl v obou případech pořád stejně dlouhý. Ale co když je to všechno jinak?
Jeden z prvních půlmaratonů v roce 2020 je za dveřmi. V sobotu 11. ledna se koná již 46. ročník Zimního běhu na Blaník.
Evropa je skutečně malý dvorek, v porovnání se světem. Propojená vzájemnými vztahy, tradicemi, pověstmi takovým způsobem, který nemá obdoby. Národy mají své věčné přímluvce na nebesích, hrdiny kteří neumírají, případně vojsko, které čeká ukryté v nějakém legendárním kopci. Mimochodem, náš Blaník zdaleka není jediný. Podobnou pověst mají i Němci a Francouzi, protože i oni mají v žilách pár kapek keltské krve a s nimi i část jejich mytologie.
Kdo by neznal pověst o Blaníku ukrývajícím ve svém nitru mocné vojsko, jež v době, kdy bude naši zemi nejhůře, vyrazí na pomoc. To je však jen nejznámější z legend o proslulé hoře – ve skutečnosti je Blaník přímo protkán mnoha dalšími mýty a pověstmi, které často pocházejí zřejmě již z keltských dob. Pojďme se společně vypravit do minulosti za bájnými rytíři, ovčáky, obdarovaným kovářem i pohřešovaným kameníkem.
