Podnikavý hradní pán
Kašpar Pluh z Rabštejna, mocný a bohatý pán bečovského hradu, byl prý milovníkem rušného života, zábavy, všelikých kejklířů, hostin a také rytířských klání. Vypráví se, že sám král hrad několikrát navštívil, aby s panem Kašparem hodoval, ale patrně tomu tak nebylo a ani být nemohlo – Kašpar Pluh totiž stál v čele stavovského povstání proti Ferdinandu I. Habsburskému. Obával se totiž nastávajících nových pořádků v souvislosti s nástupem Habsburků na český trůn, a proto přišel později o své velké zisky z cínových dolů. Právě na Bečvě se měla shromáždit česká stavovská hotovost, aby zabránila vpádu císařského vojska do Čech. Jejich snaha byla však nevýrazná a po porážce německých evangelíků v bitvě u Mühlberka v dubnu roku 1547 byl Kašpar Pluh z Rabštejna odsouzen k smrti a konfiskaci majetku. Před katovou sekerou jej zachránil jen útěk do Saska a až teprve na sklonku života dostal od Ferdinandova nástupce Maxmiliána II. milost a možnost vrátit se do Čech. Kdysi bájně bohatý velmož tak dožil poslední léta svého života coby chudý příbuzný u své sestry, provdané Šlikové, ve Falknově (dnešním Sokolově). Jím také rod pánů s erbem pluhu vymřel.
Můžeme ale odhlédnout od skutečnosti, že v polovině 16. století rytířům i jejich klání dávno odzvonilo a že pan Kašpar nezměnil během svého držení bečovského hradu jeho vzhled, a povědět si dvě pověsti o tomto jistě pozoruhodném pánu. První legenda vypráví o zázračném objevování krůpějí Kašparovy krve na hradním nádvoří.
Pověst o objevujících se rudých skvrnách
Za časů, kdy bečovské panství vlastnil Kašpar Pluh z Rabštejna, žil hrad velmi bujarým životem. Plesy střídaly hony, všelijaká kejklířská vystoupení a bohaté hostiny. Hradní pán byl milovníkem starých pořádků, rád žil na svém panství způsobem, jakým si představoval, že žili páni ve staletích před ním. Pořádal tedy i rytířská klání, na nichž také sám bojoval. Bylo to velmi neobvyklé i v dávnějších dobách, natož v jeho 16. století. A tak jednou pořádal pan Kašpar opět rytířský turnaj, na který sezval hosty z celého kraje. Sám byl považován za skvělého bojovníka, především v nejtěžší disciplíně – v boji s dlouhým dřevcem. Souboj byl dlouho nerozhodný, ale nakonec Kašpara soupeř srazil ze sedla silnou ranou do paže, krev mu prýštila zpod ocelových plátů mocného brnění. Krůpěje dopadaly na dlážděné nádvoří, když jej odnášeli k ošetření.
Kašpar Pluh z Rabštejna se brzy uzdravil, zranění na paži nebylo naštěstí příliš vážné, jen bolestivé. Od té doby, vždy na výroční den turnaje, se však na dláždění nádvoří objevují krvavé skvrny připomínající zranění hradního pána.
Pověst o děsivém přízraku hradního pána
Druhá legenda pochází až z dob poměrně nedávných – z 19. století, kdy měl být hrad zcela přestavěn. Prý se tehdy stala prapodivná příhoda, která nakonec stavební práce zcela přerušila a hrad tak zachovala až do našich časů.
Stalo se prý, a při prohlídce památky to jistě i uslyšíte, že když střelmistři počali se strháváním starých hradeb a obranných zdí, odstřelili nejprve mohutnou hradbu u jedné z věží. Když výbuch dozněl a počal se tvořit velký oblak prachu, začala se v něm objevovat jakási mužská postava oděná do dlouhého pláště a klobouku, jaký se nosil před třemi staletími. Postupně přízrak nabýval zcela jasných obrysů a zjevil se sám Kašpar Pluh, někdejší pán hradu. V jeho šedém, zachmuřeném obličeji prý oči žhnuly jako z kovářské výhně, až z nich jiskry létaly. Dělníci zprvu nechtěli věřit vlastním očím, ale když se postava počala hýbat, dali se zmateně na útěk.
Nezvyklý ruch a křik upozornil současného majitele, vévodu Beauforta, který se právě v zámecké knihovně skláněl spolu s architektem Zítkem nad plány stavebních úprav hradu, a oba muži přistoupili k oknům, aby se podívali, co se tak význačného přihodilo. V ten okamžik se však na druhé straně místnosti s velikým hřmotem na třísky rozlétly mohutné dveře a v oblaku kouře bylo vidět vysokou, nadlidsky velkou postavu se žhnoucíma očima. Přízrak prý vydal tak strašlivý řev, až vévoda v tu ránu omdlel a jako podťatý padl na podlahu. Architekt Zítek sice zůstal při vědomí, ale tak vyděšený, že se zmohl jen na to, aby se sklonil k Beaufortovi a pak se ohlédl zpět ke dveřím, ale strašlivá postava byla již pryč.
Když se Beaufort vzpamatoval, věděl, že to nebyl nikdo jiný, než někdejší majitel panství Kašpar Pluh z Rabštejna. Nebylo pochyb, že vévodu varoval, aby nezasahoval do jeho hradu, který býval středem jeho panství, moci a velkého bohatství.
Beaufort skutečně ještě toho dne stavbu zastavil, hrad nechal, jak byl, a věnoval se již výhradně dolnímu zámku. Jen zničené dveře do knihovny prý musely být vyrobeny znovu.
Po stopách Kašpara Pluha z Rabštejna
Pokud byste se chtěli do Bečova nad Teplou vypravit a ověřit si, co je na obou pověstech pravdy, máte možnost dostat se k zámku jakýmkoliv způsobem. Pěšky po zelené turistické značce a na kole po několika značených cyklotrasách. Jestliže zvolíte hromadnou dopravu, Bečov je dostupný vlakem z Karlových Varů i Mariánských Lázní. Ve městě se nachází železniční křižovatka trati č. 149 Mariánské Lázně-Karlovy Vary (soukromý dopravce) a č. 161 Bečov nad Teplou-Rakovník (ČD). Autobus má přímý spoj na trasách Karlovy Vary-Bečov nad Teplou nebo Plzeň-Bečov nad Teplou. Pokud pojedete autem směrem od Prahy (Praha-Karlovy Vary), ve městě Bochov odbočíte na silnici č. 208, která vás dovede do Vodné. Zde odbočíte vlevo, Bečov nad Teplou je od této křižovatky vzdálen 2,5 km. V Bečově budete mít omezené možnosti parkování, ale v přijatelné vzdálenosti k destinaci. Zámecký a hradní areál se nachází přímo v centru městečka.
