Když se dnes vysloví jméno Alžběta Báthoryová či její přezdívka Čachtická paní, nejen historikovi naskočí představa krvelačné hraběnky, jedné z největších masových vražedkyň ve slovenských a maďarských dějinách. Málokdo už ale ví, že i česká historie má svou krutou šlechtičnu. Na rozdíl od uherské hraběnky, jež byla především literaturou a filmem zpopularizována, česká vražedkyně není dnes už příliš známá a ani se nedochoval žádný její portrét. Existuje však několik dobových záznamů o jejích brutálních činech, kterými se známější vražedkyni z Uher hravě vyrovnala. A to ještě několik desítek let předtím, než se Čachtická paní vůbec narodila.
Kariéra vražedkyně
Kateřina pocházela z nepříliš významného rodu pánů z Komárova. Jejím manželem se stal Jan Bechyně z Lažan, karlštejnský purkrabí a majitel tvrze Pičín na Příbramsku. Bechyňové z Lažan byli významnějším rodem než komárovští, proto svatba znamenala pro Kateřinu jistý společenský vzestup. Jan Bechyně musel zastávat svůj úřad na Karlštejně, a proto správu panství vedla právě jeho žena. Pro poddané nastaly tvrdé časy, protože Kateřina za prohřešky poddaným udílela neuvěřitelně tvrdé tresty. Trýznění někteří nevydrželi a zemřeli a ti, kdo vydrželi, nesli si následky po zbytek života.
Jan Bechyně měl v úřadu karlštejnského purkrabího vleklé neshody s Václavem Hájkem z Libočan, proboštem karlštejnské kapituly a pozdějším autorem známé kroniky. K němu se doneslo svědectví o řádění Kateřiny, nejprve ústně, posléze sám byl svědkem nářku mučených a také v příkopu uviděl mrtvé tělo. Na vše upozornil jejího manžela Jana, ale ten to vzal jako provokaci a podal na Václava Hájka žalobu za pomluvu. Proslulý kronikář se zase rozhodl vznést obvinění proti paní Kateřině, což vyústilo v soudní proces v Praze, započatý v prosinci roku 1533.
Rozsudek a smrt krvelačné šlechtičny
Bylo předvoláno asi 17 svědků z řad pičínských poddaných, kteří se ale báli trestu (některé šlechtična údajně uplatila), a tak paní Kateřinu při výsleších označovali vesměs jako vlídnou a hodnou paní. Až do chvíle, kdy byl soudem vyslechnut kožešník Prokop Papež, který byl bratrem jedné z obětí. Vzhledem k tomu, že působil v Praze, nemusel se obávat Kateřininy pomsty. „Toho jsem si vědom, že paní Kateřina z Komárova zabila mou sestru Kateřinu z Právovic. Když ji zabíjela, pověsila ji přes bidlo a moždíř k hlavě přivázala,“ vypověděl. Jeho příklad povzbudil řadu poddaných a ti své výpovědi změnili dle pravdy. Vyprávěli například o tom, jak manželka purkrabího mučila oběti bitím, řezala je nožem a do ran jim sypala sůl, jiným železnými hrábly strhávala pruhy z kůže na zádech a další polévala vroucím máslem. Většinou se jednalo o mladé dívky, v jejichž krvi se prý koupala kvůli omlazení kůže. Zpočátku sebevědomá šlechtična začala ztrácet půdu pod nohama a nakonec přiznala 14 vražd poddaných – 12 žen a 2 mužů. Některé prameny však uvádějí domněnku, že obětí mohlo být až ke třiceti.
Na poslední zasedání soudu přijel i sám nejvyšší královský hofmistr Vojtěch z Pernštejna, který tribunálu předsedal a nechal prozkoumat dění na Pičíně. V lednu 1534 vynesl nad paní Kateřinou na české poměry neobvyklý rozsudek – uvěznění odsouzené v Prašné věži Pražského hradu a ponechání zcela jejímu osudu, což v podstatě znamenalo odsouzení k trestu smrti vyhladověním. Přísností trestu byl leckdo zaskočen, neboť u osob urozeného stavu se většinou soudci chovali shovívavě. 27. února 1534 již nepříčetnou purkraběnku (zřejmě trpěla duševní poruchou) tedy vsadili do věže, dokud 15. března nevydechla naposledy. Dokonce si prý z hladu okousala vlastní prsty. Zajímavostí je, že pouhé 2 dny po jejím skonu zemřel její soudce Vojtěch z Pernštejna, což se stalo předmětem různých spekulací jako například, že ho stihla Kateřinina kletba a „stáhla jej s sebou“.
Osudy klíčových postav v životě purkraběnky
Pro Jana Bechyně neměl tragický případ zločinů jeho ženy vůbec žádné následky. Po čase byl jmenován nejvyšším zemským písařem a v tomto úřadě setrval až do své smrti v roce 1547. Václavu Hájkovi nikdy neodpustil a dokonce ho nařkl z krádeže ostatků. Proslulého kronikáře dovezli k soudu do Prahy přivázaného pod koňským břichem. Po procesu přešel z Karlštejna na Vyšehrad, pak na Tetín a do Boleslavi, kde se zastal služky, obviněné z čarodějnictví. Nakonec se vzdal úřadu a zemřel téměř zapomenut. Psal se rok 1553, pouhých 7 let do narození nejznámější vražedkyně všech dob – Alžběty Báthoryové.
Inspirovala snad uherskou hraběnku k jejím pozdějším činům krvelačná Kateřina z Komárova nebo se do ní česká vražedkyně dokonce reinkarnovala?
Zdroj: Wikipedie
