Pokud máte rádi čokoládu, můžete si ji dopřát ve speciálně zdobeném hrnečku, který je na zálohu. Ten si ho nechat na památku, nebo když ho vrátíte, dostanete zálohované peníze zpět. Otevírací doba je pevně stanovena vyhláškou – od 9.30 do 20 hodin.
Na místě, kde se koná trh, bývalo za doby našeho největšího Čecha, Karla IV., židovské ghetto. A protože i tento král a císař měl dluhy, tak se konkrétní vůči jednomu knížeti rozhodl je splatit třemi domy v Norimberku, obývanými Židy. Židé v té době byli považováni za majetek krále, tak na tom nebylo nic divného. A tak „Otec vlasti“ umožnil v tomto městě v prosinci r. 1349 pogrom, kdy bylo zabito nebo uhořelo ve svých domech přes 500 jeho obyvatel a dvojnásobný počet byl z města vyhnán. A tak mohla vzniknout dvě tržiště a stavební místo, na kterém byla postavena katedrála „Frauenkirchen“.
Christkind
Christkind, kterého představuje dívka ve věku 16-18 let, je vybírána každé dva roky z Norimberčanek ve věku 16 až 19 let. Snad nejvýstižnějším překladem by byl Ježíšek. Celý její zjev září zlatem, ať je to koruna na hlavě či nakadeřené dlouhé vlasy a zlato-bílý oděv.
Představa, že Christkind přináší dary dětem, nás vrací k začátkům protestantismu a jeho zakladateli Martinu Lutherovi (1483-1546). Aby tento nový náboženský směr „nalákal“ nové vyznavače, musel se odlišit od současného jediného náboženství, katolicismu, musel přinést něco nového a něco starého zakázat. (Nakonec to tak dělají všechna nově vznikající nová náboženství a sekty od minulosti až po současnost.) V tomto případě došlo na kult svatých a odnesl to sv. Mikuláš, který v den svého svátku naděloval.
Původně ho nahradil „sv. Kristus“, který přinášel dárky. Postupně vlivem německých středověkých náboženských her, kde vystupoval „vánoční anděl“, získal Christkind ženský vzhled. A protože andělé jsou „andělsky“ krásní, musí být i Christkind nadpozemsky půvabná – což může každý posoudit. V rámci postupujícího liberalismu komise, která Christkind vybírá, uvažuje o tom, že by mohl mít i tmavou pleť.
Pověst o kovářském učni
V rohu náměstí je kašna „Schöner Brunnen“ (Krásné prameny) v podobě gotické věže. Je obehnána krásně zdobenou tepanou mříží, ve které zasazen „zlatý“ kroužek tak, že se jím dá otáčet.
Pověst praví, že jistý kovářský učeň pracoval u svého mistra a zamiloval se do jeho krásné dcery. Mistr ale nechtěl dovolit, aby se dva mladí lidé, i když se měli rádi, vzali. Pro uskutečnění vyslovil podmínku, že ke svatbě nedojde, stejně jako nebude možné otáčet kruhy, které jsou součástí mřížoví kašny. Zanedlouho musel odjet na delší dobu za obchody mimo město. A tak se dal učeň do práce. Vykoval z mosazi kroužek, zhruba o průměru deseti centimetrů, část mřížoví rozkoval, kroužek zasadil a uvedl vše do původního stavu. Když se mistr vrátil z cest domů, už zdáli viděl kroužek a pochopil, že je zle. Doma nenašel ani dceru, ani učně a otáčející se kroužek v mřížoví mu signalizoval, že se dva mladí lidé vzali a odešli z města. Podle pověsti se nikdy nevrátili.
Otáčení kroužkem
Lidé otáčejí „zlatým“ kroužkem a věří na různé pověry. Třeba, že žena, která jím třikrát otočí, otěhotní, nebo kolikrát jím otočí, tolik bude mít dětí. Návštěvníci zase věří, že tento úkon jim přinese štěstí, splní přání či že znovu Norimberk navštíví.
Místní obyvatelé se však usmívají, protože vědí, že pravý kroužek je železný. Dá se snadno přehlédnout a je zakovaný v mříži na jiné straně kašny než ten „zlatý“.
