Na svět přišel 29. listopadu 1802 ve Stuttgartu v dobře situované rodině, otec pracoval jako sekretář württemberského ministerstva zahraničních věcí. Zemřel však, když chlapci bylo teprve sedm let a Wilhelm i jeho tři sourozenci potom vyrůstali v domě svého dědečka z matčiny strany v Tübingenu, kam se jeho matka i s dětmi po ovdovění přestěhovala.
Velkou láskou se Wilhelmovi už v dětství stala dědečkova knihovna. Studoval ale také od roku 1818 v klášterní škole v Blaubeurenu a od roku 1820 teologii a filozofii na tübingenské univerzitě, kde byl členem studentského nacionalistického spolku „Tübinger Burschenschaft Germania“. Studia dokončil za čtyři roky a roku 1824 se stal ve Stuttgartu domácím učitelem v rodině württemberského ministra války, generála barona Ernsta Eugena Freiherra von Hügela (1774 – 1849).
Pro jeho děti napsal „Märchen“ (Pohádky), které zveřejnil v díle „Märchen almanach auf das Jahr 1826“ (Pohádkový almanach z roku 1826). Náměty pro pohádky a fantastické příběhy nacházel ve starých bájích, pověstech a orientálních „Pohádkách tisíce a jedné noci“. Souborně je vydal ve třech svazcích Pohádkového almanachu pro syny a dcery vzdělaných stavů. V každém svazku jsou pohádky pospojovány pomocí tzv. rámcového příběhu v jeden celek a podle toho také nesou jména – Karavana (1825), Šejk z Alexandrie a jeho otroci (1826) a Hospoda ve Spessartu (1827).
Po návratu z velké studijní cesty po Francii, Flandrech a severním Německu roku 1826 začal Hauff pracovat jako vedoucí redaktor beletristických částí novin „Morgenblatt für gebildete Stände“ (Ranní list pro vzdělané stavy). Roku 1827 se oženil se svou sestřenicí Luise a bohužel téhož roku, 18. listopadu 1827, ve svých pětadvaceti letech nečekaně zemřel na tyfus. Krátce před smrtí se ještě dočkal narození dcery Wilhelmine.
Přes to, jak málo času mu osud na jeho tvorbu dopřál, vytvořil Wilhelm Hauff rozsáhlé a inspirující dílo, z něhož některé tituly byly úspěšně zfilmovány, a to i u nás. Kdo by si nepamatoval třeba na naši pohádku Labakan (1957), natočenou podle jeho Pohádky o nepravém princi, v hlavní roli s Eduardem Cupákem, nebo na německou filmovou trilogii o strašidlech ze Spessartu – Hospoda ve Spessartu (1958), Strašidla ve Spessartu, (1960) a Zlaté časy ve Spessartu (1967). Oblíbený příběh o malém Mukovi vypráví o tom, že štěstí a spokojený život člověk málokdy nalezne v hmotném bohatství a čeští čtenáři se mohli seznámit i s Hauffovými dalšími, hojně vydávanými, zvláště pohádkovými příběhy, např. o trpaslíkovi Nosovi nebo kalifovi, který se stal čápem.
