Jak bys popsala svůj život předtím, než přišly potíže s otěhotněním a těžké chvíle s tím spojené?
Asi celkem normální život to byl… Než jsme se začali potýkat s problémy s otěhotněním, bylo to hezké období. Bylo to po mém návratu z Japonska, můj manžel Jordi poprvé bydlel v Praze, společně jsme rozjížděli naše studio Pinkpill design, měli jsme plno nápadů a iluzí, a těšili jsme se na společnou budoucnost. Vzpomínám si, jakou jsme z toho měli radost v momentě, kdy jsme se rozhodli založit rodinu, jak jsme se těšili, bylo to vzrušující. To jsme ale samozřejmě netušili, co všechno nás čeká.
Je nějaký univerzální klíč k tomu jak se vyrovnat s tím, že žena najednou zjistí, že cesta za vytouženým miminkem nebude až tak jednoduchá?
Univerzální klíč asi není, nebo já ho nemám. Vyrovnat se s tím není lehké, člověk nečeká, že by se to mohlo týkat zrovna jeho a zaskočí ho to. Každý si procesem smíření prochází jiným způsobem a jinak dlouho, a je třeba to respektovat. Nejhorší na tom všem je ta nejistota, nikdo netuší, kdy, jak a jestli vůbec se to podaří, a jak dlouhá cesta ho ještě čeká. Přijde mnoho těžkých momentů a pocitů beznaděje, ale je důležité nikdy neztratit sám sebe. Nezapomenout na věci, co člověka baví, které ho naplňují, na jeho vášně a koníčky. Stejně tak je důležité nezapomenout se starat o vztah a zajít si občas na rande nebo odjet někam na víkend.
Řekla bych, že také používáš černý humor. Vnímám to dobře?
Člověk si musí najít způsob, jak se na to vše koukat i trochu s humorem. Možná je to i tím, že jsem se během těch posledních let stala více sarkastickou, ale každopádně ten černý humor k tomu sedí a zároveň určitě funguje i trochu jako sebeobrana před všemi komentáři a nevhodnými reakcemi okolí.
Kateřina Staňková
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 10/2021, který vyšel 22. dubna
