• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Neprakta za války zažil tak strašné věci, že chtěl pak rozdávat už jenom smích

    30.10.2023
    Jitka Kačánová

    Přátelé jednoho z největších českých malířů a kreslířů Jiřího Wintera Neprakty mu říkávali „chodící slovník naučný.“ Kromě obrovského výtvarného talentu byl totiž i odborníkem na přírodovědu nebo sběratelství. Především ale dokázal svým humorem oslovit téměř každého. Podle správkyně jeho odkazu Daniely Winterové chtěl lidi hlavně rozveselit, protože život je těžký a složitý. Sám o tom věděl víc než dost.

    Kdyby nepřišla druhá světová válka a Němci by nezavřeli vysoké školy, Jiří Winter by se stal nejspíš váženým přírodovědcem, který by si sám ilustroval své odborné práce. Jenže osud tomu chtěl jinak a Winter po druháku ve škole skončil. To ale nebylo všechno. Připojil se k odboji a po zatčení mu hrozil trest smrti. Šťastnou náhodou ale k soudu nedorazil hlavní svědek, takže popravě unikl a byl odsouzen „jen“ k šesti letům v bavorské káznici v Bernau.

    Více než čtyřistakilometrovou cestu pak po osvobození do Prahy urazil pěšky a po návratu domů zjistil, že svého otce ani většinu příbuzných už nikdy neuvidí. Kvůli židovskému původu skončili v Terezíně nebo Osvětimi. Navzdory těmto tvrdým zkouškám osudu ale Winter nezatrpknul. Naopak.

    Radost ze života

    Jeho kresby oslovily všechny lidi jakéhokoliv věku a jakéhokoliv vzdělání. Můj tatínek, který byl historik umění, říkal, že Jiřího kresby se líbí jak zedníkům, tak historikům umění. A každý si v tom najde to svoje,“ řekla před časem v rozhovoru v televizi A11 jeho vdova Winterová. Podle ní na tom měl hlavní podíl pocit pohody a radosti ze života, který z jeho obrázků vyzařoval.

    Myslím, že je pro mnohé až nepředstavitelné, že člověk, který prošel tolika hrůzami, může být plný radosti a života. Ale já si myslím, že právě proto se Jiří rozhodl lidi rozveselovat, protože život je tak těžký a složitý, že humor může být jako záchranné lano,“ myslí si Winterová.

    Přitom to prý nebýval bavič, který byl středem společnosti, ale spíš tichý pozorovatel, který si brával ze všeho, co kolem sebe viděl, inspiraci. A hrozně rád kreslil reálné lidi.

    Značka Neprakta

    V roce 1948 se svým prvním námětářem vtipů, Bedřichem Kopecným, založili firmu na výrobu kresleného humoru Neprakta. Jednak tím reagovali na komunistické znárodňování živnostníků, které vedlo k novým státním podnikům jako například Masna, Obuna, Narpa nebo Chemodroga. A také si dělali legraci ze „zparchantělé“ češtiny, kterou tito „novátoři“ používali. A brzy se z názvu Neprakta stal skutečně pojem.

    Zvlášť když se v roce 1960 dal dohromady se spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem, tehdy prý štíhlým mladíčkem. Jejich výsledná spolupráce se stala legendární, Černé barony nebo žáky Kopyta a Mňouka si už nikdo neumí ani představit jinak než tak, jak je nakreslil Winter. Švandrlík si pochvaloval i obchodní zdatnost svého parťáka, bez které by údajně oba umřeli hlady. A Winter mu pomohl i po vydání Černých baronů, kdy se Švandrlík ocitl v nemilosti režimu. Prohlásil tehdy, že bez něj nemůže spolupracovat, protože jsou na sebe zvyklí, a tak s ním například v Dikobrazu museli počítat i nadále.

    Obrovský záběr

    Winter Neprakta byl natolik plodným autorem, že s více než 35 tisíci kreslenými vtipy vstoupil do Guinnessovy knihy rekordů, ilustroval stovky knih, vytvořil přibližně 10 tisíc obrázků pro televizi, film nebo reklamní průmysl.

    Nejradši maluju situace. Pokud možno vyhraněné. Musí se něco dít. Člověk na takovém obrázku má stát tváří v tvář proti osudu. Odsouzenec proti katovi, vojevůdce bez vojska proti přesile nepřátel, dívka, která přišla pozdě domů proti rozzuřenému tatínkovi. A v tu chvíli musí ten, kdo je poražený nebo ten, kdo poráží, říci něco, co celou situaci změní v legraci…“ říkával Winter o svých kresbách.

    Doktor humoru a Řád bílé opice

    Podle své někdejší ženy Daniely byl ještě víc sběratelem než malířem. Téměř veškeré peníze, které si „vykreslil“, věnoval do svých sbírek, které často půjčoval Národnímu nebo Náprstkovu muzeu. A díky blízké spolupráci s antropologem Emanuelem Vlčkem vytvořil portréty našich historických osobností, například Karla IV., jejichž kosterní pozůstatky profesor Vlček zkoumal.

    Za své dílo získal v roce 1988 od salonní akademie kresleného humoru čestný titul HUDr. (Doctor Humoris Causa) a v roce 2004 od České unie karikaturistů Řád bílé opice za celoživotní přínos české karikatuře. Tyto tituly příhodně odpovídaly jeho postoji k životu. „Vždycky se mi líbil citát anglického filozofa Elberta Hubbarda: ‚Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.‘ Dalo by se říct, že ten citát byl mým celoživotním krédem,“ prohlásil kdysi.

    Wikipedie, rozhovor s D. Winterovou v A11 TV



    Nepřehlédněte