Pionýr byl postaven v loděnici u Varny v Bulharsku a měl se původně plavit v Černém a Středozemním moři. Tam se také 3. srpna 1960 začal plavit ve službách Československé námořní plavby. Ta tuto svou loď později přemístila do Baltského moře, kde přepravovala dřevo mezi britskými a polskými přístavy. Zřejmě se osvědčila, i když na ovládání byla poněkud náročnější a plavba na ní byla vždy školou pro celou posádku čítající 28 mužů. Nakonec se Pionýr dostal i na oceán, plavil se kolem Afriky do Indie či na Kubu. Jeho nejvyšší rychlost mohla dosáhnout až 11,5 uzlu (21 km/hod).
Z Kuby do Evropy Pionýr vyplul 6. srpna v 7 hodin ráno a již krátce před 21. hodinou za nevyjasněných okolností narazil na korálový útes v blízkosti ostrova Mayaguana. Nikdo nepřišel o život a ani nebyl zraněn a ze začátku se dobře držela i loď, protože měla dvojité dno. Jenže uvízla v průlivu mezi dvěma útesy a vlny jí neustále pohupovaly nahoru a dolů. Tím došlo dvě hodiny po nárazu k proražení palivové nádrže a z ní začala trubkami téct voda do strojovny a zaplavovat ji. Odtud začaly vodu ihned odčerpávat čerpadla.
Zanedlouho se objevila pobřežní stráž Spojených států a pomohla posádce určit rozsah škod. Na místo dorazil i agent pojišťovny, a to letecky. Na ostrově byla totiž za druhé světové války vojenská letecká základna se vzletovou a přistávací plochou. Odtud také odletěla většina posádky, na lodi zůstal jen kapitán, telegrafista a několik nezbytných členů posádky. Za úkol měli především přeložit náklad na záchranářskou loď, která zanedlouho připlula. Na pomoc Pionýru přispěchaly také čluny s jeřábem a čerpadlem.
Situace ztroskotané lodi se však rychle zhoršovala. Lodní čerpadla přestala fungovat a výkon těch záchranářských vodu z lodi odčerpávat nestačil. Zanedlouho došlo k zaplavení nákladních prostor natolik, že náklad už nebylo možné na záchranářskou loď přeložit. Protože v té době řádil u pevniny hurikán a počet ztroskotaných lodí narůstal, záchranářská loď, která už pro Pionýr nemohla nic udělat, odplula.
V blízkosti Pionýru zakotvila další československá loď „Blaník“, na kterou bylo z Pionýru převezeno vše, co mělo nějakou cenu. Při všech těch zmatcích se stalo, že omylem byly takto odvezeny i zásoby potravin, takže posádka na lodi žila doslova jako románový Robinson.
Když bylo nakonec rozhodnuto, že loď nemá smysl zachraňovat a že pojišťovna ji odepíše, mohl ji kapitán se zbytkem posádky konečně opustit. Z ostrova odletěli do New Yorku a odtud se pak pravidelnou linkou dostali domů. Loď byla ponechána osudu a po několika letech se napůl rozpadlá potopila jako vrak. Z provozu byla ale vyřazena o hodně dřív, již 13. září 1969.
Příčiny ztroskotání zůstaly nevyjasněné dodnes. Možná šlo o nějakou nepřesnost na lodní mapě, možná o nějaký nezvládnutý plavební manévr. Pro obyvatele vnitrozemského státu jako je ten náš zůstává případ ztroskotání její lodi v Karibiku na korálových útesů případem výjimečným a zcela jistě exotickým dodnes.
